Slovenské evanjelizačné stredisko — evs.sk

Mgr. Stanislav Kaczmarczyk, ČR

Rád bych začal oslavnou písní z knihy Zjevení: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“ Zj 5,12     Téma přednášky, které mi bylo přiděleno, chce jistě vystihnout  vztah mezi Ježíšem Kristem – Božím Synem a člověkem, jako jedincem.  Začnu tedy od počátku.

1.. Pán Ježíš a já při stvoření    Je vůbec možné vyslovit tuto větu?  Vždyť já osobně jsem při stvoření nebyl. Adam s Evou neměli jistě ani tušení, že budou mít nějaké potomky na Slezsku a na Slovensku. A přece můžeme mluvit, že jsme při stvoření světa byli přítomní. Byli jsme tam přítomní v Boží vševědoucnosti. Apoštol Pavel napsal Efezským  podivnou větu: "Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů. V Něm nás již před stvořením světa vyvolil."!!! Když nás již před stvořením světa vyvolil, tak o nás dobře věděl a při stvoření jsme již v Božích plánech byli přítomní.        Tam zaznělo: "Učiňme člověka, aby byl našim obrazem! Bůh stvořil člověka, aby byl Jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím...I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života." Tak se stal člověk živým tvorem.

a..Kdo jsem  tedy já, že si mne již před stvořením světa vyvolil?---První odpověď  zní: Trochu bezvýznamné hlíny:  „Prach jsi a v prach se navrátíš,“ platí i pro mne. 1M 3,19   Boží slova skrze Jeremiáše 18,6 jsou jasná a jednoznačná: „Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových.“ Jsme tedy hliněné nádoby. Vykonal jsem za svůj život přes 800 pohřbů: dětí, lidí mladých, dospělých i starých. Vždy jsem byl svědkem, jak lidské tělo – ten úžasný zázrak Božího stvoření – se proměňuje v prach. Jaká je reálná hodnota mého těla?  Kdosi to spočítal.---Pár desítek litrů vody,  vápno na vybílení  malé komůrky,  železo na pár hřebíků,  pár gramů různých prvků – hodnota - možná sto, až dvě stě  korun. ---A přece je ta hlína obdivuhodně  zformována. Žalm 139,13-17: „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě matky, jsi mne utkal. Podivuhodně jsem utvořen. Tobě nezůstala skrytá jediná z mých kostí.. Tvé oči mě viděly v zárodku.  Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň.“ Když slyšíme z úst lékařů, že v každé buňce lidského těla je tolik programu, že kdybychom ho zaznamenali na papír, potřebovali bychom na to 40 tisíc stran. Buňka z vody a z prachu je naprogramovaný zázrak. Jsme plní obdivu vůči Umělci, který obyčejnou hlínu dovedl tak obdivuhodně zformovat. Tomu geniálnímu Umělci – Tvůrci - patří i můj obdiv, můj dík, čest  i chvála!

---Druhá odpověď zní :  Jsem stvořen dle Božího obrazu. Bůh stvořil člověka, aby byl Jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím. Tím, že je člověk stvořen na obraz Boží, tím dostal  úžasnou vznešenost. Být obrazem Boha – to je největší vyznamenání,  jakého se nedostalo ani andělům.  V čem je obraz Boží v člověku? Samozřejmě, že to v plnosti nevíme. Ale něco z Božího obrazu přece vidíme. ---V  tom, že člověk je schopen tvořit nové věci, má tvůrčí schopnosti,  je schopen vymýšlet nové objekty (budovy, stroje)  i nové programy. Dále v tom, ---že člověk byl stvořen, aby panoval nad zemí, nad veškerým dílem, které Bůh  na zemi stvořil. Tedy člověk byl stvořen pro vládu.

b..Kdo je tím geniálním STVOŘITELEM člověka?  V evangeliu Jana 1,3 čteme: „Na počátku bylo Slovo. Všechno povstalo skrze ně (skrze Slovo) a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Tedy Slovo s velkým „S“ – Slovo, které se stalo tělem, je mým Tvůrcem. „Na světě byl, svět skrze Něho povstal, ale svět Ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale Jeho vlastní Ho nepřijali.“ Tedy Ježíš Kristus je mým tvůrcem! V Kol 1,15-16 napsal apoštol Pavel: „On je obraz Boha neviditelného…neboť v Něm bylo  stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho.“ Odpověď tedy zní: Tvůrcem všeho i Tvůrcem člověka je Ježíš Kristus. Jsem plný úžasu. Když poznávám Tvůrce, nemohu jinak, než v úžasu zavolat: Za nádherné dílo STVOŘENÍ patří JEŽÍŠI KRISTU můj PRVNÍ DÍK!  

2..Pán Ježíš a já při pádu. „I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: Kde jsi?“  Neposlušností a pádem člověka se všechno radikálně změnilo. Člověk se otevřel pro nový obsah, byl naplněn tím, co dosud neznal.

a..Jaký duchovní obsah nosí lidská nádoba od této  chvíle v sobě? Co je tedy ve mně, v člověku?--- „I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. 1M 6,5-6  --- „Neúskočnější ze všeho je srdce působící zkázu.“  Jer 17,9    ---„Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí  zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ Mr 7,21-23  ---„Skutky lidské svévole jsou zřejmé:  necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost, a podobné věci.“ G 5,19-21  ---„Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou sama kletba a hořkost.“ Ř3,13-14  Když čteme tyto biblické popisy lidského nitra, jsme šokováni. Je to vůbec možné, aby v tak nádherné nádobě, jakou je člověk, byl tak hrozný obsah?    Písmo svaté to popisuje velmi jasně a dějiny lidstva dosvědčují, že je to pravda. Ano, obsah, který je v nádobě, zvané člověk, je vskutku děsivý.

b..Je tento děsivý obsah v každém člověku i ve mně? Žalmista David napsal v Ž 51,7  „Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.“ David konstatuje, že jsem tu totálně zkaženou přirozenost zdědil po předcích. To je velmi smutná skutečnost, všichni dědíme po svých prvních rodičích tuto zcela zkaženou přirozenost.I apoštol Pavel to upřímně vyznává.       Ř 7,14-20.24. „Já však jsem hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích. Vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to co nenávidím. Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro.  Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“   Tedy negativní obsah, který je zakódován v genech, dědí každý člověk jako infekci zla. To, co vyznával apoštol Pavel, ve svém zvolání „Jak ubohý jsem to člověk“, to vyznávám v pokoře i já: „Jak ubohý jsem to člověk!“  Když si uvědomíme, že to platí o každém člověku na zemi, pak je to situace k pláči a k zoufání. Obsah toho neblahého dědictví, který je v nás, je jen částí naší lidské tragedie. Plnost tragedie můžeme vyjádřit v následujících větách:V důsledku rozhodnutí našich prarodičů v ráji---se dostali všichni jejich potomci pod satanovu vládu   J 12,31---všichni dědí ve své přirozenosti infekci zla  Ř 3,9-12.---všichni mají nad sebou zlořečení  pro neplnění Boží vůle. 5M 28,15-20---všichni mají nad sebou ortel smrti, zahynutí.  Ř 6,23 Po tomto zjištění mohl člověk jen smutně konstatovat:---nejsem schopen vysvobodit se z otroctví zla, které vládne na světě,---nejsem schopen zbavit se  zla, které je  v mé přirozenosti,---nejsem schopen očistit své svědomí ani  svou duši,---nejsem schopen  změnit sám sebe k lepšímu, ani se polepšit, ---jsem bezmocný proti obrovské síle smrti.To je dostatečný důvod k zoufání a beznaději. Ptám se tedy: Kde byl Ježíš, když naší prarodiče podlehli hlasu pokušitele a otevřeli své nitro pro jeho děsivou infekci zla?   Nezavrhnul je, ale šel k ním a volal: Člověče, kde jsi?     A už tehdy udělal nepochopitelný zázrak: Ortel smrti přenesl z člověka na nevinného beránka, zabil ho a z jeho kůže udělal člověku oděv, aby mohl žít. Pán Bůh zde symbolickým prorockým činem zjevil svůj plán vykoupení.         Zde patří Ježíši Kristu můj DRUHÝ DÍK, že nenechal člověka v beznadějné situaci, ale šel za ním a volal na něj, mluvil s ním a udělil mu milost pro oběť beránka.

3..Pán Ježíš  a já při vykoupení.  Před každým člověkem, který si uvědomuje totální zkaženost své přirozenosti a tím i beznadějnost své situace, stojí otázka: Je možná výměna duchovního obsahu, který je ve mně? Pokud ano, jakým způsobem? Na tomto místě bych rád zvolal se Zachariášem: Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného Spasitele.“    Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba se smiloval nad námi a poslal nám Zachránce. Právě proto přišel Ježíš Kristus na tuto zem.

Uvedu příklad: V době totality jsem nějakou dobu vozil nákladním autem smetí na smetiště. Na smetišti jsem viděl nejrůznější předměty. Přesto, že smetiště bylo hlídané, přicházeli občas nějací lidé a něco ze smetí vybírali a ze smetiště odnášeli. Mám otázku: Vzali byste si také něco ze smetiště domů, třeba hliněný hrníček plný špíny? Připomínám to jako podobenství. Pán Ježíš to totiž udělal. Sestoupil na smetiště této země, aby vzal do své svaté a čisté ruky hliněné nádoby, špinavé a zapáchající, a ze smetiště světa je odnesl.  Sklonil se i ke mně a na smetišti světa mne vzal do své svaté ruky, a změnil úplně můj lidský úděl. To je zázrak.  To smetiště světa bylo velmi přísně hlídané, a Kristus musel za ty špinavé hliněné nádoby velmi draze zaplatit. Kristův příchod na smetiště světa, Jeho nevystižitelné utrpení a oběť na kříži, i Jeho vzkříšení – to je to jedinečné dílo vykoupení člověka. Co je tedy obsahem díla vykoupení? ---Vykoupení z moci satana, z otroctví zla, ---vykoupení z infekce zla, kterou jsme zdědili,---vykoupení z prokletí, které nad námi viselo jako Damoklův meč,---vykoupení  z moci smrti, z děsivého zatracení.    K dílu vykoupení v Ježíši Kristu může člověk zaujmout trojí postoj: --kladný, když se rozhodne přijmout Ježíše Krista jako svého Vykupitele,--záporný, když Ježíše Krista a Jeho dílo vykoupení vědomě odmítá,--lhostejný, když o Ježíše Krista a Jeho dílo vykoupení nemá žádný zájem. V postoji lhostejném a záporném člověk odmítá spásu, kterou mu Kristus nabízí jako jedinečný dar, a tím sám sebe eliminuje z jeho království. --Když se člověk vědomě rozhodne přijmout Krista a Jeho dílo spásy, stává se účasten Kristovy milosti. I mně se dostalo té milosti, že jsem mohl přijmout Krista a Jeho dílo spasení.  Proto za dílo VYKOUPENÍ na Golgotě  patří KRISTU můj   TŘETÍ  DÍK

4..Pán Ježíš a já při posvěcení . Posvěcení je obnovení – restaurování Božího obrazu v člověku. V dominikánském klášteře v Miláně namaloval v letech 1496 - 1497 malíř Leonardo da Vinci slavný obraz Poslední večeře Páně. Obraz byl namalován temperovými barvami na stěně, která nebyla zajištěna proti vlhkosti. Barva obrazu se začala brzy odloupávat a obraz podlehl zkáze v průběhu jednoho století. Mnozí mistři se pak snažili obraz restaurovat. Teprve na počátku 20. století bylo restaurátorské dílo svědomitě a odborně provedeno. Žel, vlhkost se nepodařilo odstranit a ta ničí toto skvělé dílo znovu. To, co udělala vlhkost s nádherným obrazem Poslední večeře Páně, to udělal hřích s člověkem.  Hřích úplně zničil Boží obraz v člověku. Bůh se však nad člověkem slitoval a rozhodl se, že tento Boží obraz v člověku znovu obnoví - zrestauruje. Restaurátorskou práci pověřil Pán Bůh svému synu Ježíši Kristu a Duchu Svatému.  Toto restaurátorské dílo při člověku je v Písmu sv. nazváno slovem  POSVĚCENÍ. Posvěcení je tedy obnovení Božího obrazu v člověku.

a. Proces posvěcení  začíná pokáním člověka. Proč pokáním? Duch Svatý ukazuje člověku nejprve hloubku jeho zkázy, jeho duchovní a mravní špíny, všechny zlé myšlenky, zlá slova i činy. Záleží však na člověku, zda je ochoten pokořit se  před Bohem, a  vyznat svoji špínu svými ústy, a prosit o milost a odpuštění. Pak Duch Svatý ukazuje, co je jediným zdrojem odpuštění a očištění nitra člověka. Jediným prostředkem na očištění duše člověka je krev svatého Božího Syna. 1J 1,7

b..Posvěcení pokračuje znovuzrozením člověka.  Očištěné srdce člověka nemůže zůstat prázdné. Do očištěného srdce musí vstoupit nový majitel. Jediným, kdo je hoden bydlet v srdci člověka, je Pán Ježíš Kristus – jeho Stvořitel a Vykupitel. Kristus se však do srdce netlačí násilím, ale čeká na pozvání.   Říká tiše: „Stojím u dveří a tluču, jestliže někdo uslyší můj hlas a otevře mi, vejdu k němu.“ Zj 3,20  Když člověk Krista pozve, Kristus vchází a bydlí v člověku spolu s Duchem Svatým. Mocí Ducha Svatého se rodí v člověku nový život - nová božská přirozenost. 2Pt 1,4 Od této chvíle  se člověk stává chrámem Ducha Svatého, v němž je oslavován Bůh. Znovuzrozený člověk má opět velikou hodnotu.

c..Posvěcení pokračuje  umrtvováním staré přirozenosti. Slovo umrtvovat zní velmi nepříjemně a tvrdě. Pochopíme, co to v praxi znamená, když si uvedeme příklad infekci chřipky. Neviditelné viry chřipky proniknou do našeho těla a pořádně nám zkomplikují život. Je jen jedno rozumné řešení – viry chřipky umrtvit. Lékaři nám naordinují antibiotika a ony umrtvují chřipkovou infekci.  S infekcí zla je to podobné. Víry zla máme v sobě od narození a ony pustoší náš duchovní i mravní život. Jediné řešení je jejich umrtvení. Duch Svatý má lék proti infekci zla.  Duch Svatý nám nařizuje jako lékař:  „Proto umrtvujte své pozemské sklony….“ Kol 3,5..8  „Jestliže mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.“ Zaznívá  zde radikální slovo: Umrtvujte!.  Jakým způsobem? Podřízením se Ježíši Kristu a Jeho slovu.     Kde má být zlo umrtvováno? Především v myšlenkách.

d..Posvěcení pokračuje uvedením člověka  do plného souladu se  Stvořitelem.  Člověk dostává touhu plnit Boží vůli. V praxi to znamená, že člověk chce dělat jen to, co se líbí Pánu Bohu. Apoštol Pavel ve svém dopise povzbuzuje křesťany k takovému životnímu stylu: „Žijte tak, abyste se líbili Bohu.“ 1Tes 4,1  A efezské křesťany vyzývá:  „Zkoumejte, co se líbí Pánu.“Ef 5,10  Uvedení do souladu s Bohem můžeme přirovnat k naladění hudebního nástroje, třeba klavíru. Ladič musí naladit každou jednotlivou strunu. Je to náročná a dlouho trvající práce.    Při posvěcení jde o  naladění nitra člověka podle Božích tonů, podle Božích norem.  V člověku musí být všechno naladěno Duchem Božím. Člověka lze naladit jen tehdy, když se vědomě pro Boží vůli rozhodne. Když je člověk naladěn Duchem Svatým,  pak je jeho život  jako příjemná skladba, kterou je možno s radostí poslouchat.

e..Posvěcení pokračuje  formováním nových  charakterových vlastností. Formování Božího obrazu v člověku se děje také při formování nových charakterových vlastností. Kristus považuje za nejdůležitější vlastnosti pokoru a tichost – tedy ovládání vlastního jazyka.  V přečteném textu kolosenským křesťanům apoštol vyjmenoval nové vlastnosti: milosrdný soucit,  dobrotu, skromnost,  pokoru a trpělivost.  Některé nové vlastnosti jsou vyjmenovány jako ovoce Ducha G 5,22: „láska, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání.“ Formování nových vlastností je jistě práce dlouhodobá. Obdivuji Krista, že je se mnou a s námi při díle posvěcení tak trpělivý a laskavý.    Za velikou trpělivost a nádherné DÍLO POSVĚCENÍ patří  KRISTU můj ČTVRTÝ   DÍK

5..Pán Ježíš a já při oslavení zde na zemi. Vracím se k podobenství o hliněného hrníčku.   Nabídli byste vzácnému hostu kávu v hrníčku, který jste si přinesli  ze smetiště?  Asi sotva.   Pán Ježíš to dělá. Už zde na zemi mění úděl svých očištěných nádob a používá si je k vzácným úkolům. Naplňuje nádoby novým obsahem – vodou života – a tuto vodu pak nabízí v hliněných nádobách mnohým žíznivým lidem země. Hliněná nádoba se stává nádobou vyvolenou: Pán řekl Ananiášovi, když ho posílal k Saulovi: „Jdi, neboť  on je má nádoba vyvolená, aby nosil mé jméno před pohany i krále, i před syny izraelské.“  Sk 9,15  Obdivujeme Krista, že byl ochoten vložit do hliněné nádoby své svaté jméno i své svaté evangelium. Očištěné hliněné nádoby dostávají nové poslání: „Ale dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí a budete mi svědky  v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Sk 1,8 Za zázrak vyvolení vyjádřil svoji vděčnost už apoštol Pavel: „Cítím se dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nezdělaných. Odtud moje touha  zvěstovat evangelium i vám, kteří jste  v Římě. Nestydím se za evangelium, je to moc Boží ke spasení pro každého kdo věří.“  Ř 1,14-15  Zvláštní poslání, jaké mají očištěné hliněné nádoby zde na zemi, připomněl Pavel Korinťanům: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás přebývá, a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ 1Ko 6,19-20 Pro mne, i jistě pro každého  očištěného křesťana, je to největší vyznamenání, že se zde na zemi mohu podílet na nesení Ježíšova jména a Jeho evangelia tomuto světu. To je nejhodnotnější diplom, je to veliká čest a vyznamenání. Smíme mít tedy účast na Jeho slávě již zde na zemi. Za toto vznešené poslání zde na zemi patří Ježíši Kristus můj PÁTÝ  DÍK

6..Pán Ježíš a já při společné budoucnosti v Božím království.  Znovu přirovnání: Dali byste si hliněný hrníček ze smetiště do svého obývacího pokoje? Pán Ježíš to udělal. On určil očištěné hrníčky ze smetiště této země do těch nejkrásnějších komnat v Božím království.  Co budeme prožívat v Božím království, to poznáme v plnosti, až tam budeme. Něco z té nádhery nám však Pán odhaluje.

a.    Život věčný budeme prožívat v novém těle. Ap. Pavel napsal: „On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.“ (F 3,21) „Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. ..Jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského...Pomíjitelné tělo musí obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.“ (lKo 15,42-44.49.53)   Pán nám dá nové,  dokonalé duchovní tělo, které už nebude stárnout, nebude prožívat bolesti, nemoci,  trápení ani únavu. Nebudou se na ně vztahovat zákony přírody, které nyní pro nás platí. Budeme žít život v úplně nové kvalitě.

b..     Život věčný budeme prožívat v nádherném otcovském domově, který nám  připravuje ve věčnosti jako místo bezpečí a radosti. Ujišťuje nás o tom i sám Pán, když praví: "V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. Opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ J 14,2   Apoštol Pavel napsal v 2Ko 5,1: „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.“

c..    Život věčný bude ve znamení radosti z odměny.  Boží člověk ví, že spasení dostává zdarma. Je to nesmírně drahý dar, který Kristus připravil svou obětí. Těm, kteří tento dar přijali a z vděčnosti Kristu slouží, Pán zaslibuje odměnu za službu, věrnost a vytrvalost.  Apoštol Pavel napsal k Timoteovi: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“ (2Tim 4,8)  Ap. Jakub napsal: „Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce. Když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.“ (Jk l,12)  A Pán Ježíš Kristus praví: „Buď věrný až na smrt,  a dám ti vítězný věnec života.“ Zj 2,10 To bude daleko vzácnější chvíle, než udělení doktorátu nebo  zlaté medaile na olympiádě.

d.    Život věčný znamená mít věčné dědictví.  Apoštol Petr napsal nádherná slova: „Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte.“ 1Pt 1,3-5 Apoštol Pavel  konstatuje tuto nádhernou skutečnost: „A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi.“ Ř 8, 17 Všechna zemská dědictví jsou jen blátem v porovnání s věčným dědictvím, které obdrží Boží děti.

e.    Život věčný znamená účast na vládě spolu s Kristem. Většina lidí  na této zemi  neměla příležitost vládnout. V Kristově království tomu bude jinak. Tam se budou Boží děti podílet na vládě Pána Ježíše. On  to osobně slibuje: „Pojďte požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.“ (Mt 25,34)  „Správně, služebníku dobrý,  poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.“ (L 19,17)  „Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.“ (Zj 3,21)  „Kdo zvítězí a setrvá v mých skutcích až do konce, tomu dám moc nad národy: bude je pást železnou berlou.“ (Zj 2,26) Kristovo kralování bude podstatně jiné, než kralování vládců této země.

f.    Život věčný znamená také spoluúčast s Kristem na soudu. Apoštol Pavel napsal křesťanům v Korintu: „Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly?“ 1Ko 6,2-3  Křesťan zde uvidí odhalení všech tajných hříchů. Ty pak budou spravedlivě zhodnoceny a potrestány.

g.    Život věčný znamená spoluúčast s Kristem ve slávě.  Písmo svaté nás vyzývá, abychom usilovali o Boží slávu.  „Ale až se ukáže Kristus, náš život, tehdy i vy se s Ním ukážete v slávě.“ Kol 3,4  „ V ní stojíme a chlubíme se, že dosáhneme slávy Boží.“ Ř 5,2  „Trpíme-li spolu s Ním, budeme spolu s Ním účastni Boží slávy.  Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.“ Ř 8,17-19 „Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.“ 1Pt 5,4 Za nádhernou BUDOUCNOST, kterou Kristus připravuje pro nás, patří  Pánu Ježíši Kristu  můj  ŠESTÝ DÍK!         

Když promýšlím celý Kristův nádherný plán s člověkem, tedy i se mnou, nemohu jinak, jen se před Ním v hluboké vděčnosti sklánět až do prachu a velebit Ho za vše, co tak nádherně připravil.    V současné době se nacházíme ve stadiu posvěcení. Duch Svatý v nás obnovuje Boží obraz.  Jaký má být výsledek této restaurátorské práce?  Jak má ten Boží obraz v nás vypadat? To vidíme na Božím Synu Ježíši Kristu.  Apoštol napsal:  „Kristus je obrazem Božím.“  2Ko 4,4   Duch Svatý je velmi jemným restaurátorem a obnovuje v nás Boží obraz, abychom byli podobní Kristu.  Usiluje o to „ aby (všichni)  přijali podobu jeho Syna.“ Ř 8,29    Apoštol Pavel s radostí konstatuje, že Duch Svatý obnovuje obraz Boží i v něm i v dalších křesťanech a s radostí píše:   2.Kor. 3,18: „A tak jsme proměňování k jeho obrazu ve stále větší slávě.“   A velmi se těší, že Duch Svatý tuto obnovu Božího obrazu v něm jednou dokončí a on bude dokonalým obrazem Pána Ježíše.  V plné naději píše slova:   1Ko 15,49: „A tak jako jsme nesli podobu pozemského (člověka), tak poneseme i podobu nebeského (člověka).“ –tedy Pána Ježíše. Za celé dílo stvoření i dokonalé spásy patří Pánu Ježíši Kristu můj SEDMÝ    DÍK!  Chci zakončit slovy apoštola  Pavla, která se stala i mým vyznáním: „Toužebně očekávám, že veřejně a směle -  jako vždycky -  i nyní na mně bude oslaven Kristus.“ F 1,20