Slovenské evanjelizačné stredisko — evs.sk

Mgr. Stanislav Kaczmarczyk, ČR

  Co je autorita? Podle slovníku je to „všeobecně uznávaná vážnost, všeobecně uznávaný vliv.“  Autoritu má ten, kdo je schopen zajistit, že jeho nařízení jsou respektována! Jediný živý Bůh je nesporně osobností uznávanou v celém vesmíru, a to uznávanou jak bytostmi duchovními – anděly, tak i bytostmi stvořenými z hmoty, tedy všemi živými tvory na zemi.

Boží autorita se projevuje v moci Jeho slova – slovem svět stvořil a mocí svého slova tento svět udržuje. Autorita Boží se projevuje v tom, že Boží slovo platí a nikdo není schopen platnost Božího slova zrušit. Všechno, co řekne, to platí a  platnost Božího rozhodnutí trvá! Na Boží slovo je plné spolehnutí. Chci připomenout Boží autoritu ve SZ v  pěti oblastech:---v přírodě,---v požehnání, které uděluje lidem,---v trestání těch, kteří Boží ustanovení přestupují,---v soudu nad těmi, kteří překročili hranice Božích ustanovení,---v zachraňující milosti.

   1. Boží autorita v přírodě. Po pádu do hříchu Pán Bůh řekl Adamovi: „Kvůli tobě nechť je země prokleta. Po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.“ 1M 3,17 Je zde vyjmenováno 5 zásad, které platí po celá tisíciletí: ---prokletí přírody,  ---život člověka spojen s trápením, ---země rodí trní a hloží,  ---zajištění živobytí je spojeno s námahou (v potu tváře), ---proměna těla v prach při smrti. Všechny zásady vyslovené Pánem Bohem platí. Podívejme se jen na jednu z těchto zásad: prokletí země. V čem se projevilo prokletí země? V tom, že živočichové začali požírat jeden druhého. Před pádem do hříchu totiž platilo: „Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše… dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ 1M 1,30 Vzájemné požírání je vskutku hrozný důsledek lidského hříchu. Kolik hrůzy a strachu prožívají zvířata i ptáci při vzájemném požírání. Toto prokletí trvá a nikdo z lidí není schopen je sejmout z přírody. Boží slovo o prokletí platí a v tom se projevuje veliká Boží autorita. Izajáš prorokuje, že teprve pod vládou Mesiáše bude toto prokletí opět odstraněno: „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.“ Iz 11,6-8 Toto se uskuteční, až se Ježíš Kristus ujme vlády nad zemí po svém druhém příchodu, tedy v tisíciletém království. Apoštol Pavel to vzpomíná v dopise křesťanům v Římě 8,19-21: „Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.“

Další zásady Božího řádu v přírodě přibyly po potopě. Po potopě dal Pán Bůh Noemu a jeho potomkům zvláštní slib: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ 1M 8,21-22 „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: Položil jsem na oblak duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí…i veškerým živým tvorstvem.“ 1M 9,12-15 Bůh ve své veliké moci ustanovil řád na zemi a tento řád platí po celá tisíciletí. Jeho slovo má tak velikou moc, že i mrtvá hmota ho respektuje a plní. Jak je to úžasné: pravidelně se střídá den a noc, jaro a léto, podzim a zima, setba a žeň.

2. Boží autorita se projevuje v požehnání, které Bůh uděluje lidem. --Pro každého jednotlivce  platí, že když si oblíbí Boží slovo – Hospodinův zákon, tedy Boží normy pro život na této zemi a  promýšlí je ve dne i v noci a realizuje,  pak je blahoslaveným člověkem, podobným stromu zasazenému u tekoucí vody, jemuž listí neuvadá. Je tedy člověkem, kterému Pán Bůh žehná.  Tak, jak je to zaslíbeno v 1. žalmu i na mnoha jiných místech ve SZ: „Blaze muži, jenž se bojí Hospodina.“ Žalmy 112,1  119,1-2   128,1  Př. 3,5-8 --Boží požehnání platí i pro celé společenství, také pro národ: Ve 3M 26,3-13 jsou vyjmenována nádherná požehnání pro Boží lid: „Jestliže se budete řídit mými nařízeními, dbát na má přikázání a plnit je, dám vám ve vhodném čase vydatné deště, země vydá svůj výnos a stromoví na poli ponese ovoce. Najíte se svého pokrmu dosyta a budete sídlit ve své zemi bezpečně. Zemi darují pokoj. Zřídím si mezi vámi příbytek…budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem.“---Pro celý národ i pro každého jednotlivce platila také jasná slova požehnání z 5M 28: „Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha: Požehnaný budeš ve městě a požehnaný budeš na poli. Požehnaný bude plod tvého života i plod tvé role, plod tvého dobytka, vrh tvého skotu a přírůstek tvého bravu. Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže. Požehnaný budeš při svém vcházení a požehnaný i při svém vycházení….Hospodin ti dá nadbytek dobrého…Hospodin ti otevře svou štědrou pokladnici, nebesa, aby v pravý čas dal tvé zemi déšť a požehnal každé práci tvých rukou.“ 5M 28,1- 12 Všichni tři patriarchové obdrželi i jedno zcela zvláštní zaslíbení o požehnání:Abrahamovi slíbil: „Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velkým učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo tě žehnají, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ 1M 12,2-3 Před zničením Sodomy řekl Abrahamovi: „Abraham se stane velkým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země.“ 1M 18,18 Po obětování Izáka Hospodinův posel zavolal: „Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.“ 1M 22,18 Izákovi slíbil: „Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy. Tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.“ Jákobovi slíbil v noci na cestě útěku k Lábanovi: „Tvého potomstva bude jako prachu země…V tobě a ve tvém potomstvu dojde požehnání celé lidstvo. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ 1M 28,14-15 Všichni tři patriarchové dostali zaslíbení, že v jejich potomstvu dojde požehnání celé lidstvo – všechny pronárody země. Oprávněně se ptáme, v čem je to požehnání a zda se tyto sliby naplňují. S radostí konstatujeme, že ano.

Všechny národy přijímají trojí obrovské požehnání skrze Izrael. Přijímají ho tím, že dostávají od Izraele: Písmo svaté – Boží slovo - jako zdroj pravdy, světla a duchovní pokrm. Druhé požehnání je ve Spasiteli Ježíši Kristu, který pochází podle těla z Izraele a je Spasitelem všech hříšníků světa. Třetí požehnání je v Církvi, která vznikla na půdě Izraele a je porodnicí Božích dětí, školou nového života pro všechny národy, Boží rodinou na této zemi a nevěstou Kristovou.  Písmo svaté, Spasitel a Církev – to jsou tři veliká požehnání, která zaslíbil Pán Bůh skrze patriarchy všem národům země. Pán Bůh tento slib skutečně plní. Evangelium je už přeloženo do 2377 jazyků a do dalších 1500 jazyků je v současné době překládáno. S evangeliem  přichází k národům i Spasitel Ježíš Kristus a kam On přichází, tam vzniká Církev. Buď Bohu dík za jeho požehnání.    

3. Boží autorita se projevuje rovněž v trestání  těch, kteří Boží ustanovení přestupují. Ve 3M 26,14-33 jsou uvedena také Boží tresty za neposlušnost: „Jestliže mě nebudete poslouchat,…navštívím vás hrůzou, úbytěmi a zimnicí, pohasnou vám oči a budete plní zoufalství….Budu vás trestat za vaše hříchy ještě sedmkrát víc…učiním, že nebe vám bude jako železo a země jako měď…země vám nedá svůj výnos a stromoví neponese ovoce…Obrátím vaše města v trosky…Sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši nepřátelé, kteří se v ní usadí. Vás pak rozptýlím mezi pronárody, vpadnu vám s taseným mečem do zad, takže se vaše země stane pustinou a vaše města se promění v trosky..“ V 5M 28 jsou uvedena také Boží zlořečení a prokletí: „Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechny tato zlořečení. Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš i na poli. Prokletý bude tvůj koš i tvá díže. Prokletý bude plod tvého života  i plodiny tvé role.. prokletý budeš při svém vcházení i při svém vycházení. Hospodin na tebe pošle prokletí, zděšení a zmar ve všem, k čemu přiložíš ruku a co budeš dělat, dokud nebudeš zahlazen. Zanikneš rychle pro své zlé jednání, protože jsi mne opustil.“ 5M 28,15-20 „Jestliže nebudeš bedlivě do dodržovat všechny slova tohoto zákona, napsaná v této knize, a bát se toho slavného a hrozného jména Hospodina, svého Boha, dopustí Hospodin na tebe i na tvé potomstvo neobyčejné rány, rány veliké a vytrvalé i nemoci zlé a vytrvalé.“ 5M 28,58-59 Jsou to velmi tvrdá slova. Pán Bůh je však oznamuje předem, aby bylo každému jasné, že neposlušnost a  ignorování Boha a jeho pravidel života má své důsledky. V dějinách Izraele vidíme velmi jasně naplnění i těchto slov o zlořečení. Tato slova  platí však nejen pro Izrael jako celek, ale také pro každou rodinu i pro každého jednotlivce. Životní zkušenost nám dosvědčuje, že tato slova se opravdu naplňují v životě jednotlivců, rodin i celých rodů.  

4. Boží autorita se projevuje také v soudu nad těmi, kteří překročili hranice Božích ustanovení. ---Soud vyhnání z ráje: „Nepřipustím, aby (člověk) vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ na věky. Proto jej Hospodin Bůh vyhnal  ze zahrady  v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil.“  1M 3,23 ---Soud potopy: „I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i jeho srdce je v každé chvíli  jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ 1M 6,5-7 „Hle,  já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak z pod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.“ 5M 6,17 „Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země.“ 1M 7,23  Nikdo nebyl schopen se postavit proti Božímu soudu. Tak jak tento soud naplánoval, tak ho uskutečnil.  ---Soud pomíchání jazyků: „Lidé se rozhodli: Vybudujme si město,  a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“  I sestoupil Hospodin, aby  zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. ..Hospodin řekl: Nuže, sestoupíme a zmateme jim řeč, aby si navzájem nerozuměli.“  I rozehnal je Hospodin po celé zemi.“ Důsledky Božího soudu o zmatení jazyků trvají do dnešního dne.  ---Soud nad Sodomou: „Hospodin pravil: Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta.“ 1M 18,20 „Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň. Od něho z nebe to bylo. Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst.“ 1M 19,24 Ještě dnes archeologové nacházejí kousky síry na těchto místech. Božímu soudu nad bezbožností lidí nezabrání žádná lidská pýcha a zpupnost. ---Soud vymření na poušti. Když se vrátili zvědové, po prozkoumání zaslíbené země, začal lid reptat a chtěli se vrátit do Egypta. Tehdy Hospodin  vynesl soud nad Izraelci: „Žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě  i na poušti a pokoušeli mě už aspoň  desetkrát a neposlouchali mě, nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům. Nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval…Na této poušti padnou vaše mrtvá těla, vás všech povolaných do služby od dvacetiletých výše, kdo jste proti mně reptali.“ 4M 14,1-29 ---Soud nad severní izraelskou říší: O králích severní říše izraelské jsou napsána velmi smutná slova: Králové sloužili modlám a lid je následoval.  Na tuto duchovní zradu odpověděl Pán Bůh trestem: uvedením izraelského lidu do asyrského zajetí. Čteme: „Asyrský král táhl celou zemí, přitáhl až k Samaří a obléhal je tři léta. V devátém roce Hošeovy vlády dobyl asyrský král Samaří. Vystěhoval Izraele do Asýrie.“ 2Kr 17,5 ---Soud nad judskou říší: „Sidkijášovi bylo 21 let, když začal kralovat… Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích…Hospodin svým hněvem stíhal Jeruzalém i Judu, až je od své tváře i zavrhl.“ 2Kr 24,18-20 „Sidkijášovy syny před jeho očima popravili. Sidkijáše oslepil a spoutal ho bronzovými řetězy a odvedl ho do Babylóna.“ 2Kr 25, „Nebúzardan  vypálil Hospodinův dům i dům královský a všechny domy v Jeruzalémě…kaldejské vojsko zbořilo hradby kolem Jeruzaléma.“ 2Kr 25,9-10 ---Soud nad hříšným lidstvem předpověděl prorok Izajáš a byl vykonán na Golgotě: „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech…Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.“ Tento soud se uskutečnil na Golgotě, kde byl Ježíš Kristus po předchozím odsouzení popraven. Přijal na sebe lidské viny i trest za tyto viny. Zde také končí doba SZ. ---Soud za odmítnutí Mesiáše  zazněl i nad Jeruzalémem: „Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou se všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti. Nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“

5. Boží autorita se projevuje také v přípravě a uskutečnění zachraňující milosti.  Zachraňující milost se projevuje v zaslíbeních Mesiáše - Zachránce lidstva. Ve SZ jsou tři druhy proroctví o Mesiáši.---Přímá proroctví: Pán Bůh řekl hadovi: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ 1M 3,15 Abrahamovi zaslíbil: „V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ 1M 12,3 Skrze Mojžíše dal zaslíbení: „Hospodin  tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já budu volat k odpovědnosti.“ 5M 18,15-19 Davidovi zaslíbil: „Dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Já upevním jeho království navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Tvůj trůn bude navěky upevněn.“  2S 7,12-16 Prorok Daniel předpověděl slávu Mesiáše: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka. Došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“ Dan 7,13-14 ---Symbolická proroctví – První symbolické proroctví vidíme už v ráji. Pán Bůh přenesl trest smrti z Adama a Evy na nevinné zvíře – nejspíš na beránka, kterého zabil a z jeho kůže připravil pro ně oděv. Jen v oděvu připraveném z nevinného beránka mohou obstát před Bohem. ---Beránek velikonoční v Egyptě, jehož krev chránila izraelské před andělem smrti, je rovněž symbolickým proroctvím Mesiáše – Beránka Božího a Jeho prolité krve. ---Symbolickým proroctvím na poslání Mesiáše byl rovněž stánek setkávání na poušti a později chrám v Jeruzalémě. Všechny předměty v chrámě – svícen, chléb, kadidlo, truhla smlouvy, opona – to vše symbolicky ukazovalo na Mesiáše a jeho poslání. ---Symbolické postavy ve SZ byly rovněž prorockými předobrazy Mesiáše a jeho poslání: Melchisedek – král spravedlnosti, obětování Izáka – předobraz obětování Božího Syna,  Josef – zachránce světa, Mojžíš – vysvoboditel z otroctví, Jozue – vůdce do zaslíbené země, David – král podle Božího srdce. Všechna proroctví o zachraňující milosti ve SZ ukazují na Mesiáše, na Jeho jedinečné poslání, na Jeho vykupitelské dílo. Všechna SZ proroctví se naplnila na Ježíši Nazaretském, který svým životem, učením i vykupitelským dílem na Golgotě ukončil období SZ. Proto Ježíš Kristu prohlásil: „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život. A Písma svědčí o mně.“ J 5,39

Závěr:  Boží autoritu vidíme v neměnném Božím slovu, které se naplňuje přesně do všech detailů. Platí slova, která jsou napsána v Žalmu 119,160: „To hlavní ve tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.“ Závěrem bych rád ještě připomněl, že ve SZ se setkáváme také s bytostmi, které ve vzpírají Bohu a vědomě vystupují proti Boží autoritě. Jsou to bytostí, které Pán Bůh obdařil svobodnou vůlí – tedy: a) andělé, kteří zpyšněli při pohledu na svou vznešenost, krásu a moc – tedy satan a jeho andělé, b) člověk, který byl sveden satanem do vzpoury proti Bohu. Pro nás je velmi poučné všimnout si, jak vypadal první satanův útok proti autoritě Božího slova na této zemi. Projevilo se to naplno už v prvním rozhovoru s Evou. 1. satanova věta – byla záměrným překroucením Božího slova: „Jakže, Bůh vám zakázal  jíst ze všech stromů v zahradě?“  To dělá satan v celých dějinách, překrucuje Boží slovo! 2. satanova věta – byla tvrzením, že Boží slovo není věrohodné: „Nikoli, nepropadnete smrti.“ Satan si dovoluje tvrdit, že Boží slovo neplatí, není věrohodné,  tedy že Bůh je lhář. Je to příšerná satanova troufalost. 3. satanova  věta – byla nepřímým  klasifikováním Boha jako osoby, která člověku nepřeje: „Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“  Touto větou nejen nepřímo hodnotí Boha jako bytost, která člověku nepřeje poznání dobra a zla, ale zároveň sebe představuje jako bytost, která člověku přeje, aby se mu otevřely oči, a aby znal jako Bůh dobro i zlo. Satan hodnotí Boha negativně, a sebe hodnotí pozitivně jako toho, kdo člověku přeje. Satanova slova při rozhovoru s Evou jsou promýšleným a soustředěným útokem proti Božímu slovu a tím proti Boží autoritě.

Tento trojí útok vede satan v celých dějinách.---Překrucuje Boží slovo.---Prohlašuje Boží slovo za nevěrohodné a neplatné.---Boha představuje jako bytost, která člověku nepřeje a sebe jako přítele člověka, který člověku přeje všechno, po čem člověk zatouží. Je nám líto všech, kteří těmto satanovým svodům podléhají. Boží autorita je však pevná a neochvějná. Boží slovo trvá a bude platit věčně. Žalmista konstatuje: „To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.“Smíme tedy se žalmistou radostně zavolat: Chválím tě sedmkráte za den, za tvé spravedlivé soudy. Má duše se drží tvých svědectví,  velice jsem si je zamiloval…Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce."  Ž 119,111.164.167