Bude Boh súdiť cirkev? - Slovenské evanjelizačné stredisko (evs.sk)

Veršík z Biblie

Nato Boh požehnal siedmy deň a posvätil ho, lebo v ňom si odpočinul od všetkého diela, ktoré stvorením začal konať. (1. kniha Mojžišova 2:3)

Bude Boh súdiť cirkev?

Mgr. Stanislav Kaczmarczyk, ČR

Pán Boh raz bude súdiť každého jedného z nás, dokonca bude súdiť aj národy, ale bude súdiť aj cirkev? Cirkev je v Biblii nazvaná "nevestou Kristovou". Tí kresťania, ktorí sú neverní Pánovi Ježišovi, sú nazvaní "neviestkou". Biblia jasne hovorí o tom, aký súd čaká neviestku a čo sa s ňou stane ešte tu na zemi.

1.Petra 4,12-17

V.17: “Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají?”

I. Apoštol Petr klasifikuje pronásledování křesťanů jako Boží soud nad domem Božím, tedy nad církví!

Vyzývá věřící, aby Boží soud, projevující se skrze pronásledování, klasifikovali kladně: “Radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám.”
     Podobná slova napsal i apoštol Pavel v 1.Kor.11,29-32 “Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení…Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.”
     Je to pozoruhodný pohled obou apoštolů, že Pán svou církev průběžně sleduje a soudí. Oba používají slovo “soud”. My bychom raději použili slova “průběžně hodnotí” a na nedostatky reaguje.
     S touto myšlenkou průběžného hodnocení se setkáváme i v dopisech sedmi sborům ve Zjevení. Na nedostatky ve sboru reaguje Pán vždy jasným posouzením situace a výzvou k nápravě. Na příklad sboru v Efezu napsal: “Už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa.”
     Co je příčinou tvrdých slov soudu ve sborech ze Zjevení? Vychladnutí lásky, šíření falešného učení mezi křesťany, modlářství, které je vlastně duchovním cizoložstvím - nevěrností vůči Kristu, duchovní mrtvota sboru – formální vykonávání obřadů bez duchovního života s Bohem, naprostá vlažnost - duchovní lhostejnost. To všechno už zachvacovalo první křesťanské sbory. Kristus na tento stav reagoval a sbory svým způsobem soudil, očišťoval v pronásledování a utrpení.
     Potvrzují to i slova apoštola z listu Židům 12,4-6 “Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev…Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.” Pak dodává: “Jste-li bez takové výchovy, pak nejste synové, ale cizí děti!” (Kral.: pak jste “cizoložňata”)
     Ve smyslu těchto slov se můžeme podívat i na první sbor v Jeruzalémě. Ve Sk. 8 čteme: “Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve. Všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku. Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře.” To byl tedy hrozný soud Boží nad prvním sborem křesťanské církve. Proč Kristus tento soud dopustil? Proč dopustil tak kruté pronásledování, že se všichni kromě apoštolů rozprchli? Jistě měl k tomu Pán vážnou příčinu.
     Když hledáme příčinu, najdeme ji. První sbor, jinak velmi horlivý – měl dvě zanedbání. ---První zanedbání – některým vdovám nebyl dáván každý den spravedlivý díl. To učedníci napravili vyvolením diakonů a jejich svědomitou službou. ---Druhé zanedbání bylo mnohem vážnější: učedníci neplnili příkaz svého Pána, že mají jít s jeho evangeliem po celé Judei, Samařsku a až na sám konec země. Nechtěli se z Jeruzaléma pohnout. Dokonce ani tehdy, když se jim všichni členové sboru rozprchli. Obyčejní věřící pochopili, co znamená lekce pronásledování – čteme o nich: “Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.” Sk.8,4.
     Učedníci však zůstali v Jeruzalémě i bez církve. Pak byli vysláni Petr a Jan do Samaří a pak čteme, že se Petr dal na misijní cestu a přišel až do Lyddy, do Joppe a později do Cesareje.
     Ve 12. kapitole Skutků čteme, že Pán poslal další pronásledování na jeruzalémskou církev a to skrze krále Herodesa. “V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova,..rozkázal zatknout také Petra.” (12,1).
     Mluví-li Petr o pronásledování jako o projevu Božího soudu, pak to mluví jistě i z vlastní zkušenosti. Zanedbávání Božího programu skrze církev, ale hlavně skrze vedoucí činitelé církve, může vést k tomu, že Pán dopouští pronásledování, aby se církev vzpamatovala, a začala realizovat to, co zanedbala. Měli bychom se velmi zamýšlet nad tím, zda naše sbory, církve, plní misijní poslání, které nám Pán dal jako svým učedníkům.

II. Krátký pohled na společenství církve

Sk. 2,42: “I zůstávali v učení apoštolském, a ve společnosti, v lámání chleba a na modlitbách.” Církev tedy trvala – zůstávala a.---v apoštolském učení, b.---ve společenství věřících, c.---v lámání chleba, d.---v modlitebním společenství.
Jsou zde jmenovány čtyři sféry:

Ptáme se: Zůstávají naše církve i naši věřící v apoštolském učení každý den? Tak jako v době apoštolské se satan pokoušel vnášet do církve jiné evangelium, tak to dělal a dělá v celých dějinách. Proto apoštol Pavel napsal: “Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat “jiné evangelium” než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!” Gal 1,8.
Reformace zdůraznila princip Sola Scriptura. Díky Bohu za ten jasný hlas!
S velikou lítostí však konstatujeme, že i do evangelické teologie se dostal liberalismus, pod jehož vlivem začali teologové vyučovat, že Bible není knihou inspirovanou Duchem svatým, ale jen lidskou knihou. Důsledek byl hrozný: Kazatelé i posluchači přestali brát vážně Boží slovo.
Kladu naléhavou otázku: Jsou vyučovány naše sbory v apoštolském učení, čtou si členové naších církví a sborů každý den Boží slovo? Žel, ve veliké části evangelických domácností se Písmo svaté nečte.
I k dalším bodům stavím otázky, abychom rozsuzovali sami sebe a nemuseli být souzeni Pánem.

Trvají naši věřící v důvěrném společenství s Kristem i mezi sebou? Nezanedbávají evangelíci společná shromáždění? Žel, jak velmi mnozí!

Nedochází při Večeři Páně k nehodnému přijímání?

Jsou naše sbory opravdu školou modliteb, kde se všichni naučí hovořit důvěrně s Bohem? Modlí se doma otcové a matky hlasitě se svými dětmi?

Když hodnotíme naše sborová společenství ve světle těchto slov Písma, ptáme se: Nemá Pán mnoho důvodů k tomu, aby i naše sbory a církve soudil?

III. Nyní krátké zamýšlení nad budoucím Božím soudem.

     Projevem Božího soudu nad církví bude rovněž parusie, tedy vychvácení těch, kteří jsou Kristovi, a to v jednom okamžiku z tohoto světa, tak jak to popsal apoštol Pavel v 1.Tes. 4. Pán Ježíš popsal tuto událost v podobenství o moudrých a bláznivých družičkách. Moudré, připravené vzal s sebou na svatbu. Církev je nazvána nevěstou Kristovou. Pro nevěstu Kristovu platí: "Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu, přišel den svatby Beránkovy. Jeho choť se připravila a byl ji dán zářivě čistý kment, aby se jim oděla.” Pro bláznivé družičky- tedy pro křesťany, které Pán Ježíš na svatbu nevezme, to bude znamenat opravdový soud.
     Ti křesťané, kteří nebeskému ženichovi Ježíši Kristu nebyli věrní, jsou nazváni nevěstkou. Zjevení kapitola 17. odhaluje, že nevěstka – zesvětáčtělá část církve - se spojí se “šelmou”- s režimem antikrista a bude dělat znovu velikou kariéru s vládci tohoto světa. Dokonce na této šelmě - na antikristovském režimu pojede, využije vládce světa ke svým službám. “Spatřil jsem ženu sedící na dravé šelmě… Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami…Viděl jsem tu ženu zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků…A řekl mi: Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky.”
     I nad nevěstkou však bude vykonán soud a vynesen rozsudek: “A těch deset rohů, které jsi viděl i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha, a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm. Neboť Bůh jim vloží do srdce, aby provedli jeho záměr.” Tedy nad nevěrnou – zesvětáčtělou církví bude vynesen Boží rozsudek a bude realizován. A jak to bude s nevěstou Kristovou, čeká ji také soud?
     Pán Ježíš dal věřícím zvláštní slib: “Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.” Jan 5,24. Král.: “Na soud nepřijde, ale přešel již ze smrti do života.” Apoštol Pavel mluví však o Božím soudu i pro věřící zcela jasně: “Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré, či zlé.” 2.Kor. 5,10
     “Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.” “Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.” Řím.14,10.12.
     Když srovnáme Ježíšovu výpověď se slovy apoštola Pavla, je zde zjevný rozpor: Ježíš praví: nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. A apoštol Pavel napsal: všichni se musíme ukázat před soudným stolem Kristovým. Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.!
     Světlo, do tohoto zdánlivého rozporu vnáší apoštol Pavel slovy z 1.Kor. 3,11-15. “Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni. A oheň vyzkouší jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu. Sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.”
     ---V tomto textu mluví Pavel o soudu věřících, tedy těch, kteří budují na základě, kterým je Kristus. ---Věřící lidé budují však z různého materiálu – příklad: zlato a sláma. I lidé věřící v Krista žijí pro různé hodnoty. ---Soud věřících je zde přirovnám k ohni, kterým věřící projdou.---Nikdo nebude zavržen, všichni budou zachráněni, i ti, kterým dílo života shořelo. Můžeme tedy říci, že se zde nejedná v pravém slovo smyslu o “soud”, ale o “hodnocení” křesťanů, kteří na Kristu budovali a nikdo z nich nebude zatracen. Někteří však nedostanou žádnou odměnu!
     Tedy ten, kdo buduje svůj život na Ježíši Kristu opravdu nepřijde na soud s možností zatracení, ale přesto půjde před Krista, kde bude hodnocen a to velmi přísně. Hodnocení je přirovnáno k ohni.
     Tento text nás tedy burcuje, abychom si nemysleli, že když v Krista věříme, už nemá Kristus na nás žádné nároky. Hodnocení ohněm znamená velmi přísné, nekompromisní hodnocení. A jestli křesťanovi při hodnocení shoří jeho celoživotní dílo, tak to nebude nic příjemného. Proto Pavel píše: Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal!
     Je to apoštolská výzva i pro nás!
     “A tak, moji milovaní bratři, -milované sestry - buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně. Vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.” 1.Kor. 15,58.

[ Späť ]