Slovenské evanjelizačné stredisko — evs.sk

Mgr. Stanislav Kaczmarczyk                

Seminář     
Je zcela pochopitelné, že probuzení potřebují lidé, kteří žijí bez živého Boha, bez Krista. Ti se potřebují probudit z hříchu a jít ke Kristu. Je zde však otázka:  Potřebuje probuzení i křesťanská církev? Je potřebné, aby se i křesťanům probudilo svědomí, aby poznali své hříchy a učinili upřímné pokání před Bohem?

Když se už v prvních křesťanských sborech nacházelo tolik hříchů, lhostejnosti a falešné zbožnosti, jak to pak vypadalo v pozdějších staletích? Ve 4. století, kdy se církev změnila z církve misijní a potlačované na církev, která žila na výsluní panovníka, vidíme velmi smutný jev. Do církve se postupně dostával duch světa a pohanství, vedení církve přestalo sloužit a začalo nad věřícími panovat. Zesvětštění církve dosáhlo svého vrcholu ve středověku. Savonarola v dopise svému otci charakterizuje život církve ve své době následujícími slovy: „Především velká bída světa, nepravost lidí, žádostivost, cizoložství, zbojství, pýcha, modloslužba, hrubé bohorouhání, které tak zavalily celé století, že v něm není možno najít ani jednoho spravedlivého“. Morální úpadek kazatelů byl příčinou silného morálního rozkladu v řadách prostých věřících. Pán církve, Ježíš Kristus, však nemohl dopustit, aby církev setrvávala v takovémto stavu, a proto jí posílal své svědky, kteří stavěli církev před zrcadlo Božího slova. Ať to byli mniši, jako František z Assisi, Savonarola, anebo předchůdci reformace, jako Petr Valdus, Jan Hus a pak samotní reformátoři - Dr. Martin Luther, Jan Kalvín, Urlich Zwingli a jiní. Všechny si Ježíš Kristus použil jako buditele, kteří probouzeli církev a ukázali jí jaké je její poslání a jak velmi se od něho vzdálila. Silné volání reformace našlo ozvěnu v tisících, ba  milionech srdcích. Lidé činili pokání a začínali nový život podle Božího slova, které jim bylo zvěstováno v mateřské řeči. Historie dosvědčuje, že duchovní život v bdělosti trvá jen určitou dobu, a pak se věřící dostávají opět do jakési stagnace, duchovní vlažnosti a duchovního spánku. Tedy ani reformace nepřinesla časově trvalé oživení do křesťanské církve. Po určitém čase došlo v reformačních církvích k duchovní zkostnatělosti, k náboženskému formalismu. Profesor Buzek napsal v Dějinách křesťasnké církve: „Místo úsilí o poznání Boží vůle a o její praktické plnění, spekuluje se v době orthodoxie o dogmatech, což vrcholí suchými theologickými spory. Bohoslužby přestaly být občerstvením duší a povzbuzením ke křesťanskému konání. Pouhá účast na službách Božích se považovala za postačující. Církev byla zcela spokojena s tím, že má pravé učení. O realizování tohoto učení v životě se nestará.“. Kristus kladl největší důraz na život podle Jeho slova, to bylo zde nejvíce zanedbáno.

Avšak, tak jako v zahradě Getsemanské Kristus nenechal své učedníky spát, ale je opět a opět budil, tak to činí v celých dějinách, a tak to učinil i v době orthodoxie. Použil si k tomu dva muže. Byli to Filip Jakub Spener a August Herrmann Francke. Tito muži ukázali, že následování Krista není jen pravověrnost v učení, ale i živá víra, nejen účast v chrámě, ale i čistý zbožný křesťanský život. Skrze ně probudil Kristus k opravdovému křesťanskému životu nejen tisíce prostých věřících, ale i mnoho pastorů. „Zástupy mladých pastorů, vychované skrze Franckého, vnášely náboženskou obrodu do sborů“ – napsal prof. Buzek.

Jak vypadá církev na počátku 21. století?     1..V současné době se církev v Evropě zmenšuje, ubývá věřících lidí. Starší generace věřících postupně odchází na věčnost a střední a mladá generace, která je aktivní, je v malém počtu. Je však ještě dost evangelíků, kteří jsou pokřtěni, formálně k církvi patří, ale duchovně jsou naprosto lhostejní, tedy spící.     2..Jak se nyní projevuje duchovně spící církev? Pracuje ze setrvačnosti. Udržuje se církevní provoz. Dodržují se tradice, vykonávají obřady. I mezi těmi, kteří přicházejí do chrámů často, platí Ježíšova slova: Ústy mne ctí, ale jejich srdce je  daleko od mne. Písmo je zanedbáno, rodiny se spolu nemodlí, nečtou si spolu Boží slovo. Kazatelé stále zvěstují, nic se však neděje, protože kazatelé nedávají posluchačům výzvu k rozhodnutí.    3..Boží program záchrany hříšníků však stále trvá, ještě je doba milosti.    --Kristův příkaz stále platí: "Čiňte mi učedníky ze všech národů."    --Ti, kdo jsou Kristovi, musejí začít modlitebním zápasem.    --Je třeba využit všechny příležitosti ke zvěstování Ježíše Spasitele i Soudce    --Ve shromážděních by měly zaznívat jasné výzvy k rozhodnutí.

Jak tedy probouzet církev k duchovnímu životu? Příklady jak probouzet církev nacházíme v Písmu svatém, a to jak ve Staré zmluve, tak i v Nové zmluve. Probuzení ve SZ bylo vždy spojeno s postavami vůdců, kteří měli odvahu vyzvat lid k rozhodnutí k životu se živým Bohem! Připomeňme si několik příkladů.  --Jákob vyzval k rozhodnutí svoji rodinu. Na Boží rozkaz měl vstoupit do Bét-elu, udělat tam oltář živému Bohu a usadit se tam. Jákob ihned pochopil, že na toto místo, kde se mu Pán Bůh zjevil, nemůže jeho rodina přijít s modlami. Před svatým Bohem nemají místo žádné modly a žádná polovičatost lidských srdcí. Jákob věděl, že členové jeho rodiny nejsou plně oddáni živému Bohu. Dal proto své rodině jasnou výzvu:  „Zbavte se cizích bohů, které máze mezi sebou. Očisťte se, převlekněte si šat, budeme putovat do Bét-elu.“  Výzva měla velikou duchovní sílu: Odevzdali tedy  Jákobovi všechny cizí bůžky, které u sebe měli i všechny náušnice a Jákob je zakopal. Potom táhli dál…I ukázal se Bůh znovu Jákobovi. Pro Jákobovu rodinu to byla velmi důležitá chvíle v duchovním životě.  --Jozue učinil výzvu v Šekemu.   Jozue stál na konci svého života. Izrael bydlel v zaslíbené zemi. Jozue však viděl dvě skutečnosti, které ho rmoutily: První: izraelský lid měl modly – cizí božstva, druhá: srdce Izraelců se vzdalovalo od Hospodina. 24. kapitola je svědectvím, jak se Jozue rozhodl k důležitému kroku. Svolal do Šekemu izraelské starší, soudce a správce a všichni se postavili před Bohem. Dal jim dvě výzvy: ---odstraňte cizí božstva, která jsou mezi vámi        ---přikloňte se srdcem k HospodinuJestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes komu chcete sloužit.  Jozue šel příkladem: Já a můj dům sloužit budeme Hospodinu.Jaká byla reakce? Lid odpověděl: ---Budeme sloužit Hospodinu. On je našim Bohem!J ozue je však varoval před povrchní, nepromyšlenou odpovědí: ---Nebudete moci sloužit Hospodinu, on je Bůh svatý, žárlivý. Nepromine vám službu cizím bohům, skoncuje s vámi! Odstraňte cizí božstva! Lid: ---Budeme sloužit Hospodinu, budeme poslouchat! Jozue vzal vážně toto rozhodnutí:  ---I uzavřel Jozue v Šekemu smlouvu s lidem…vzal veliký kámen, který bude svědkem smlouvy. Jaký byl výsledek tohoto rozhodnutí? Velmi pozitivní! (Soudců 2,7): „Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy a po celou dobu života starších, kteří Jozua přežili.“…. Výsledek Jozuovy výzvy byl velmi požehnaný. Verš 10: „Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izrael vykonal.“ Další pokolení znovu inklinovalo k modlám a potřebovalo novou výzvu k rozhodnutí!  --Eliáš udělal výzvu na hoře Karmel. Kolem roku 860 před Kr. byl lid izraelský pod silným tlakem bezbožného státního aparátu královny Jezábel, která tak násilím nutila Izraelce ke službě pohanským modlám.  „Tu přistoupil Eliáš ke všemu lidu a řekl: Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem,  následujte ho. Jestliže Baal, jděte za ním!“ Eliáš vyzval lid k radikálnímu rozhodnutí. Když pak vyslyšel Hospodin modlitbu Eliášovu a spadl oheň a spálil zápalnou oběť, dříví, vodu i kameny, lid viděl Boží moc. „Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: Jen Hospodin je Bůh, jen Hospodin je Bůh!“ Tato Eliášova výzva měla pro duchovní život lidu izraelského veliký význam!  --Chizkijáš - Ezechiáš král judský. Přišel na scénu v životě národa 150 let po Eliášovi. Stal se králem když mu bylo 25 let.  Byl to muž, který činil to, co je správné v Hospodinových očích. Doufal v Hospodina, Boha Izraele. Přimkl se k Hospodinu a neodstoupil od Něho. Chizkijáš jako král cítil zodpovědnost za duchovní stav svého národa. Viděl, že izraelský lid se klání modlám. Proto se rozhodl pro likvidování model. Využil svoji královskou autoritu a s mnohými muži věrnými živému Bohu udělal v zemi duchovní pořádek. „Odstranil posvátná návrší, rozbil posvátné sloupy, skácel posvátný kůl, na kusy roztloukl bronzového hada, kterého udělal Mojžíš a jemuž až do oněch dnů Izraelci pálili kadidlo.“  Lid byl nesporně ohromen královým rozhodnutím, které bylo zároveň výzvou pro národ, aby se obrátil od model k živému Bohu. Král šel příkladem věrnosti Bohu. --Jóšijáš – Joziáš král judský. - Přišel na scénu národa 100 let po Chizkijášovi. Začal kralovat v osmi letech. Bral si za vzor krále Davida, a chtěl se ve všem líbit Bohu. Kolem roku  620, když měl 26 let byla nalezena  kniha Zákona.  Písař Šáfan ji před králem četl. Král byl zasažen zvěstí Božího zákona. Když viděl bezbožnost národa, roztrhl své roucho a plakal před Hospodinem.    Pak svolal všechny starší z Judy i z Jeruzaléma, kněze, proroky i veškerý lid. A předčítal jim slova Knihy smlouvy. Pak se král rozhodl, že jménem národa obnoví smlouvu s Hospodinem. „Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy.“ Jaký to mělo význam pro národ?  „Všechen lid se za smlouvu postavil.“  (2Kr 22-23)  Pak král přikázal učinit očistu od model v celé zemi. Osobně procházel celou zemi a dohlížel na likvidování model. „Vymýtil vyvolávače duchů zemřelých, jasnovidce, domácí bůžky,  hnusné modly a všelijaké ohyzdné bůžky.“ Jaký užitek to přineslo národu? Obrovský! Král šel celému národu příkladem. „Nebyl mu podoben žádný král před ním, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou a činil vše podle zákona Mojžíšova.“

Církev potřebuje i dnes podobné vůdce, kteří mají odvahu vyzvat křesťany k rozhodnému následování Ježíše. Výzvy v Novém zákoně. Jan Křtitel byl mocným Božím hlasem k národu: „Začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“  Jeho výzva se setkala s velikým ohlasem. Přicházely k němu celé zástupy lidí, kteří vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít. (L 3,3-7) Pán Ježíš začal plnit své mesiášské poslání rovněž výzvou k pokání. (Mt 4,17): „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ ---Celníka Matouše vyzval k rozhodnutí: „Pojď za mnou.“ (9,9.) ---Dvanáct učedníků vyzval k rozhodnutí, aby ho následovali.  (10,1.5) ---Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít. (Lk 10,1) ---Ježíšův požadavek k rozhodnutí je velmi nekompromisní: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden, kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden…Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (10,37) ---Ježíšova výzva k rozhodnutí pro Něj se zdá být  někdy velmi tvrdá: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“  „Kdo položí ruku svou na pluh a ohlíží se zpět,  není způsobilý pro království Boží.“ (Lk 9,60-62)  Nejdůležitější příklad z Písma svatého, jak přichází duchovní probuzení, jsme si připomněli dnes dopoledne v přednášce: Probuzení v církvi dnes. Duchovní probuzení, které nastalo v den seslání Ducha svatého, má sloužit církvi nejen jako doklad o vzniku církve, ale zároveň jako program církevní práce. Můžeme tedy konstatovat, že duchovní probuzení nastává tam, kde jsou tyto tři nezbytné činnosti:---kde se věřící lidé intenzivně spolu modlí a prosí o mocné působení Ducha svatého,---kde se jasně zvěstuje Ježíš Kristus ukřižovaný, vzkříšený a vyvýšený, ---kde je dána jasná výzva k rozhodnutí pro život s Ježíšem, pro jeho následování.

Boží lid nutně potřebuje takové vůdce, kteří mají jak Petr odvahu i zmocnění Duchem svatým zvěstovat srozumitelné poselství o Ježíši Kristu a pak dávat lidem jasnou výzvu k rozhodnutí. Na Boží výzvu k pokání může být dvojí reakce člověka:    a—Pokoření se před Bohem a upřímné vyznání hříchů. Vidíme to u Davida, který řekl: "Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ (2S12,13)   K tomuto vyznání pak připojil celý žalm 51:  "Smiluj se nade mnou Bože,  pro milosrdenství svoje, pro své veliké slitování zahlaď moje nevěrnosti…doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích…Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře.“ Kladně reagovaly i veliké zástupy lidí v den seslání Ducha svatého: Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k ním toho dne na tři tisíce lidí.  Takových lidí, kteří se rozhodují dát do pořádku svůj život a hledají pomoc u Ježíše Krista, je stále dost.     b—Jsou však také lidé, kteří na výzvu k pokání reagují zatvrzením. –Příkladu je také dost. Báruk předčítal proroctví Jeremijáše králi Jojakímovi. Byla to výzva k pokání: Ten odpověděl zatvrzením srdce a velikou troufalostí: Svitek s prorockým poselstvím kousek po kousku odřezával a házel do ohně. (Jer 36,23)    Jiný případ: Velekněží, starší lidu a farizeové, kterým Pán Ježíš zvěstoval podobenství o zlých vinařích a vyzval je tak k pokání, odpověděli tím, že se ho chtěli zmocnit a pak ho zlikvidovat. Zatvrdili se a rozhodli, že ho odstraní. (Mt 21,46) Podobné zkušenosti měl i apoštol Pavel s některými Židy i pohany. Když v Areopagu v Athénách připomenul, že „Bůh bude spravedlivě soudit  celý svět skrze muže, kterého k tomu určil a kterého vzkřísil z mrtvých“, začali se mu smát a odešli. I my se setkáváme s lidmi, kteří se na výzvu k pokání zatvrzují. Kéž jim Pán obměkčí srdce a pohne k pokání. V čem je náš současný problém ve sborech: Většina kazatelů nedává žádnou  výzvu k rozhodnutí. Svědomitě si kázání připravují, zvěstují dobře, a často s nadšením, někdy mají posluchači pod kazatelnou i slzy v očích, ale nic se ve sborech neděje, nic se nemění. Proč? Protože po zvěsti evangelia není žádná výzva k jasnému rozhodnutí. Posluchači pak mají přesvědčení, že evangelium je jenom informací pro obohacení rozumových vědomostí. Když už mají informací dost, tak přestávají přicházet a o další informace už nemají zájem.      Př. V Čechách v jednom sboru přicházelo za kazatelem 5 studentek. Byly hladové po Božím slovu. Kazatel jim velmi poctivě vše vysvětloval. Po pár měsících přestávaly jedna po druhé přicházet. Kazatel byl z toho velmi smutný. Položil jsem mu otázku: Dal jsi jim někdy výzvu k rozhodnutí pro život s Kristem? Ne, nikdy. Tak se nediv, že přestaly chodit. Už měly informací dost. Kristus dával svým posluchačům vždy jasnou zvěst, jasné poselství Božího slova a pak výzvu k rozhodnutí. Jak tedy probouzet církev, sbory, rodiny v současné době? ---Nově promyslet, jak zmobilizovat věřící v církvi k modlitebnímu zápasu o mocné působení Ducha svatého. Bez intenzivních společných modliteb se v žádné církvi nic nepohne k duchovnímu oživení.

---Povzbuzovat kazatele, aby zvěstovali s odvahou Ježíše Krista ukřižovaného, vzkříšeného a vyvýšeného, který bude soudcem každého člověka.  ---Požadovat od kazatelů, aby následovali Ježíše i velké Boží vůdce a dávali posluchačům jasnou výzvu k rozhodnutí pro Ježíše, pro život s Ním, pro Jeho následování. Bez kazatelů, kteří mají odvahu proroků a apoštolů a dávají posluchačům jasné výzvy k rozhodnutí, se v církvích nic nezmění. Kéž by si Pán v našich církvích takové kazatele připravil, zmocnil svým Duchem a obdařil potřebnými dary. Už dopoledne jsem uváděl zkušenosti pastora Rick Warrena při budování sboru na konci 20. století. Připomínám to i zde pro ty, kteří dopolední přednášku nemají. V češtině byla nyní vydána skvělá kniha „Cílevědomá církev“ - jak budovat zdravý sbor podle Božího záměru. Je svědectvím o probuzení v současné době. Napsal ji americký pastor Rick Warren. V listopadu roku 1973 prožil zvláštní povolání do kazatelské služby. V roce 1974 pracoval jako misionář mezi studenty v Japonsku v městě Nagasaki. V roce 1979 dokončil studia na teologickém semináři v Texasu. Pán Bůh ho vedl k tomu, aby založil nový sbor v Kalifornii. Od roku 1980 začal pracovat na vytvoření nového sboru – tedy „na zelené louce.“ Nejprve získal lidi pro domácí biblické hodiny. Přicházelo 15 lidí.  Pak se s těmito 15 lidmi modlili a rozhodli, že udělají bohoslužby v sále gymnázia. Začali intenzívně zvát lidi. Dne 6.4.1980 byly první veřejné bohoslužby, na jejich pozvání přišlo 200 lidí. Pak pracovali dál. Dělali shromáždění na různých místech. 15 let neměl tento sbor žádnou svoji budovu. Scházeli se v pronajatých budovách, postupně vystřídali 79 budov. Za 15 let práce, bez vlastní budovy, tedy do roku 1995  se zbor rozrostl na 10.000 registrovaných členů.     Všem kazatelům a presbyterům knihu vřele doporučuji. Škoda, že se o tajemství růstu sboru vůbec nic nevyučuje na teologických fakultách. Proto nám většina sborů postupně vymírá.    Tato kniha je skvělým Božím darem pro dnešní pastory a presbytery. Co je na autorovi  pozoruhodné, že je pokorným mužem a píše otevřeně i o mnohých chybách které udělal.

Rick Warrem v knize Cílevědomá církev na str. 102  píše, že křesťan by měl v životě učinit 4 veliká zásadní rozhodnutí: 1..rozhodnutí pro osobní život s Ježíšem Kristem a pro členství ve sboru, 2..rozhodnutí pro duchovní růst, že chce dozrávat, že nechce zůstat duchovním nemluvnětem, zakrnělým křesťanem, 3..rozhodnutí pro aktivní službu ve sboru, v takové oblasti, k jaké má obdarování, 4..rozhodnutí pro misii – pro aktivní podíl na nesení evangelia jiným lidem a národům. Ve sboru pastora Ricka Warrena lidé svá rozhodnutí podepisovali jako písemnou smlouvu. Velmi se jim to osvědčilo. Kdyby duchovní vedení našich sborů mělo podobnou koncepci, vypadaly by naše sbory dnes úplně jinak. Všechny tyto prvky se v NZ sborech nacházejí. Jejich konkrétní aplikace v našich sborech by určitě posunula duchovní život kupředu.