Slovenské evanjelizačné stredisko — evs.sk

Mgr. Stanislav Kaczmarczyk, ČR

1…Co je duchovní probuzení? Připomenu nejprve Boží slovo z listu Efezským 5,14: "Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus". Podle tohoto textu chápeme duchovní probuzení jako dílo Ducha svatého, který hříšníka probouzí Božím slovem, duchovně oživuje, proměňuje a uvádí do společenství s Kristem.

Tak rozumíme duchovnímu probuzení při globálním pohledu. Zamýšlíme-li se však nad specifickým obsahem pojmu „probuzení“, pak můžeme jednoduše říci, že duchovní probuzení je stav člověka, kdy se probudilo jeho svědomí. Je to stav, kdy si člověk začne uvědomovat svůj kritický stav, svá selhání, zlá slova, zlé činy, zlá rozhodnutí a jejich důsledky. Člověku se otevírá duchovní zrak a on vidí, co dosud neviděl – zlou situaci, ve které se nachází.
2…    Kdy nastává probuzení svědomí člověka?  Podle Písma můžeme říci, že probuzení nastává trojím způsobem:
a…Když zvěstované Boží slovo zasáhne svědomí člověka. Příklady máme v Písmu: Jonášova zvěst zasáhla svědomí Ninivských: „I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až do nejmenšího.“ (Jonáš 3,5)   Zvěst Jana Křtitele zasáhla svědomí Izraelců: „Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy  a dávali se od něho v řece Jordánu křtít“. (Matouš 3,6) Také zvěst apoštola Petra v den seslání Ducha svatého. „Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl  hlas a oslovil je….Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci.“ (Skutky 2,14+37) To se děje i dnes, když je zvěstováno Boží slovo lidmi, kteří jsou  nástroji Božími, a Duch svatý si je jako své nástroje používá. To, že člověk vystuduje bohosloví na teologické fakultě a pak je ordinován, ještě neznamená, že je v praxi nástrojem Ducha svatého při zvěstování Božího slova. Je to skutečně záležitost osobního důvěrného života kazatele s Bohem a jeho poslušnosti v životě i při zvěstování.

b…Když člověka zasáhne mimořádné Boží zjevení. Příkladem může být Izajáš v chrámě: „Spatřil jsem Panovníka, Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.“ (Izaiaš 6,1) Také Mojžíš na poušti, když prožil zvláštní zjevení u hořícího keře: „I zavolal na něho Bůh z prostředku keře: Mojžíši, Mojžíši! Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš je půda svatá.“ (2. kniha Mojžišova 3,5)  I Saul prožil mimořádné zjevení Ježíše Krista na cestě do Damašku: „Zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem  a uslyšel hlas: Saule, Saule, proč mně pronásleduješ?“ (Skutky 9,3) Také Martina Luthera oslovil Pán Bůh zvláštním způsobem – bleskem, který ho srazil k zemi u vesničky Stotternheim.  I v dnešní době se Pán Bůh některých lidí dotýká zcela zvláštním, mimořádným způsobem. Bývají to však spíš ojedinělé případy.

c…Když těžké okolnosti života sevřou člověka a přitlačí ho k zemi jako těžké břemeno. Příklady máme rovněž v Písmu: Bratří Josefovi v Egyptě „A řekli si navzájem: Jistě jsme se provinili proti svému bratru. Viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my. Ruben jim odpověděl: Cožpak jsme vám neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.“ (1. kniha Mojžišova 42,21) Rovněž marnotratný syn, když byl  na dně: „Nastal v zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával Tu šel do sebe a řekl: Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt a já tu hynu hladem. Vstanu, půjdu k svému otci.“ (Evanjelium podľa Lukáša 15) Také strážce vězení ve Filipis: Tu náhle nastalo velké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů…Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel,  že mu vězňové uprchli .Ale Pavel hlasitě vykřikl: Nedělej to, Jsme tu všichni! Tu žalářník vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. (Skutky 16,26-30)         Psychický tlak negativních okolností má velikou sílu. Když se člověk nachází ve zlé situaci, která se jeví naprosto bezvýchodná nebo beznadějná, probouzí se v něm svědomí. Takových případů máme i v naší době velmi mnoho. Mnohým se probudilo svědomí, když uslyšeli z úst lékaře negativní diagnózu. Jinými otřásla smrt jejich blízkých. Někteří se probudili v důsledku různých životních pohrom.

3…Člověk s probuzeným svědomím si klade otázku: Co mám dělat?--Někdy tuto otázku vyslovuje člověk nahlas, jako třeba lidé, kteří  se ptali Jana Křtitele: Co máme dělat? Nebo o letnicích v Jeruzalémě, když se lidé ptali apoštolů: Co máme dělat? Nebo také strážce vězení ve Filipis: "Co mám dělat, abych byl zachráněn?“ (Skutky16,30)

--Druhá možnost, že člověk tuto otázku nevyslovuje nahlas, ale přemýšlí o ní a trápí se ve svém nitru a  hledá východisko. To prožíval král David, jak to později vyznal v žalmu 32,3-4: „Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně ležela tvá ruka, vysýchal mě morek jako v letním žáru.“ Je třeba připomenout, že lidé ve stavu probuzeného svědomí prožívají i stavy určité deprese. Někteří mají silný vnitřní neklid, jiní pociťují vnitřní prázdnotu, jiní zjišťují, že jim chybí smysl života, anebo mají silný pocit viny.     Musíme si uvědomit, že probuzení svědomí prožívají lidé i mimo církev, tedy ve světě, a to především tam, kde se dostávají do těžkých životních situací, tedy pod tíhou složitých životních okolností a utrpení. Jsou pak bezradní a někdy i velice zoufalí.    Důležité upozornění: K některým lidem s probuzeným svědomím přichází satan a našeptává jim: Pro tebe už není žádné východisko, žádná záchrana, pro tebe už život ztratil smysl.  Žene pak tyto lidi do zoufalství, do beznaděje, a často i k úniku ze světa, tedy k sebevraždě.  V loňském roce 2005 spáchalo v ČR sebevraždu 1583 osob, z toho 1286 mužů. Sebevraždy potvrzují skutečnost, že tito lidé se ve svém nitru probudili, uvědomovali si svůj kritický stav. Tito lidé se však, žel, nesetkali ve chvílích probuzeného svědomí se zvěstí evangelia, které by jim ukázalo východisko - cestu záchrany v Kristu. Proto Kristus potřebuje všude své svědky, aby ukazovali zoufalým na Něho, jak to udělal Pavel ve Filipis. Uvědomujeme si, že milost Boží je pro všechny, ne všichni se však o záchraně v Kristu dovědí.

4…Je projevem Boží milosti, když k člověku ve chvílích probuzeného svědomí  zazní Boží poselství  i jasná VÝZVA  k pokání.    --Král Ninive dal občanům svého města jasnou výzvu: „Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. Lidé ať naléhavě volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti  obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme.“ (Jonáš 3,8)    --Prorok Nátan řekl Davidovi jasné Boží poselství: „Ten muž jsi ty! Toto praví Hospodin: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem…Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé ? Urijáše jsi zabil mečem Amonovců a jeho ženu sis vzal za manželku. Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl.“ (2. kniha Samuelova 12,7)     --Jan Křtitel zvěstoval lidem shromážděným u Jordánu Boží poselství: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů! ..Neste ovoce, které ukazuje, že činíte pokání a nezačínejte si říkat: Náš otec jest Abraham! Pravím vám,  že Bůh může Abrahamovi stvořit děti i z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromu, a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ (Lukáš 3,8)    --Petr apoštol o letnicích v Jeruzalémě zvěstuje jasné Boží poselství: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jméno Pána Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů as dostanete dar Ducha svatého…Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení.“ (Skutky 2,38) Proroci i apoštolové věděli přesně, co mají odpovědět na otázku „Co máme dělat.“     Jsme vděční Pánu, že i v naší době jsou Kristovi svědkové, kteří na podobné otázky dnešního člověka dovedou dát jasnou a srozumitelnou odpověď. K takovým svědkům patří i Ulrich Parzany. Příklad: V březnu jsme byli svědky satelitního přenosu evangelizace z Mnichova. Bratr Parzany zvěstoval Boží poselství zaměřené na lidi, kteří v současné době prožívají prázdnotu svého nitra, výčitky svědomí, pocit víny, vnitřní neklid, veliký strach a nevidí smysl svého života, nevědí jak dál. Jeho poselství bylo velmi jasnou zvěstí a ukazovalo těmto lidem zcela zřetelně Boží cestu. Jeho evangelizace byly vždy ukončeny výzvou k rozhodnutí jít osobně k Ježíši. Lidé, kteří se rozhodli, byli pak připravenými poradci vedení dál. Proč to Parzany dělal, proč dával výzvu?      Odpovím příkladem: Člověk, který má vážnou nemoc, potřebuje nejen zprávu o tom, že existuje dobrý lékař, který mu může pomoci, nemocný člověk potřebuje povzbuzení, aby se rozhodl lékaře osobně navštívit a svěřit se do jeho odborné péče.      Stejně je tomu v duchovním životě. Lidé potřebují povzbuzení, aby se rozhodli Ježíše osobně navštívit, navázat s Ním osobní kontakt a svěřit se s důvěrou do jeho péče a vedení. Protože Ježíš je duchovní bytostí, potřebují „pacienti“ i odborné vedení, jak se s Ježíšem osobně setkat a jak se svěřit do jeho rukou.       

Klademe si otázku: 5…Má zvěstování evangelia s výzvou k rozhodnutí biblické opodstatnění? Podívejme se, jak křesťanská církev vznikla. Při studiu 2. kapitoly Skutků konstatujeme, že křesťanská církev vznikla z velikého duchovního probuzení. „V Jeruzaléme byli zbožní židé ze všech národů na světě.“   „A když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli.“ Když slyšeli apoštoly jak mluví v různých jazycích o velikých skutcích Božích, jedni byli plní úžasu a druzí se posmívali: Jsou opilí!  Apoštol Petr zvěstoval pak těmto lidem poselství o Ježíši Nazaretském, který byl ukřižován, vstal třetího dne z mrtvých a vstoupil na nebesa. Pak řekl velmi důležitou větu:  „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem…Ten Ježíš byl vyvýšen na pravicí Boží.“ Petrova zvěst o vyvýšeném Ježíši Mesiáši způsobila radikální probuzení svědomí velmi mnohých posluchačů. Uvědomili si, že mají spoluvinu na ukřižování Ježíše. Pod vlivem Ducha svatého poznali svůj hříšný stav před Bohem a měli veliký nepokoj ve svých duších. Duch svatý je probudil zvěstovaným slovem. Tito probuzení lidé ve svém nepokoji položili pak otázku: Co máme dělat, bratři? Apoštol Petr na tuto otázku odpověděl velmi důležitou VÝZVOU. Tato VÝZVA měla v oné  chvíli rozhodující význam. Ukazovala jim jasné kroky, které mají učinit: „Pokání čiňte a pokřtí se jeden každý z vás ve jméno Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. Pak dodal: Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“  Na jasnou výzvu apoštola Petra reagovalo na tři tisíce lidí. Tento text z 2. kapitoly Skutků je příkladem i návodem pro práci křesťanské církve. Máme zde příklad jak Duch svatý používá zvěstované slovo k probuzení svědomí posluchačů a jak důležitá je pak jasná zvěst a srozumitelná výzva k rozhodnutí. Toto duchovní probuzení bylo apoštoly důkladně připraveno. ---Příprava probíhala 10 dnů jako intenzivní modlitební soustředění.    --Proč se modlili? Chtěli splnit rozkaz Mistra. Věděli, že ke splnění jsou slabí a bezradní. --Za co se modlili? Aby je Pán naplnil, zmocnil, dal odvahu, sílu, moudrost, umění svědčit. --Jak se modlili? Svorně a vytrvale  - 120 lidí – 10 dnů! Ve Skutcích 1,14 čteme krásné svědectví: „Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou a s jeho bratry.“  ---Pak přišla Boží odpověď na jejich modlitby!  Byli naplnění a zmocněni Duchem svatým! Dostali odvahu a potřebnou moudrost svědčit. ---Pak musel Petr splnit svůj úkol – zvěstovat Ježíše Krista! Zvěstované svědectví o Ježíši probudilo svědomí posluchačů. ---Pak musel dát Petr jasnou výzvu k rozhodnutí. Těch, kteří byli připraveni rozhodnout se pro život s Ježíšem, byly tři tisíce. Lidé, kteří se rozhodli, spojili svůj život navždy s Ježíšem! Stali členy prvního sboru. Tato evangelizace při vzniku církve je vzorem pro Kristovy svědky v celých dějinách. Můžeme tedy konstatovat, že duchovní probuzení nastává tam, kde jsou tyto tři nezbytné činnosti:---kde se věřící lidé intenzivně spolu modlí a prosí o mocné působení Ducha svatého,---kde se jasně zvěstuje Ježíš Kristus ukřižovaný, vzkříšený a vyvýšený, ---kde je dána jasná výzva k rozhodnutí pro Ježíše, pro jeho následování.

6…Proč se současné církve v  Evropě  stále zmenšují, duchovně spí, nebo dokonce umírají?  Protože z těchto tří důležitých činností, církve realizují jen jednu: zvěstují Ježíše Krista.      Křesťanům se nechce modlit. Ani faráři se nechtějí modlit. Na našich pastorálních konferencích se pomodlí jeden a všichni si myslí, že to stačí. Na modlitební soustředění přicházejí většinou starší ženy a pár starších mužů. V Herlanech bývá kolem 80 lidí. Faráři nemají moc zájem.  Kdyby se v každé církvi sešlo 120 lidí a trvali v modlitebním soustředění 10 dnů jak apoštolové, pak bychom určitě prožívali podobná probuzení jak v Jeruzalémě.    Většina kazatelů si neuvědomuje, že mají dávat posluchačům výzvu k rozhodnutí jak apoštol Petr. Někteří se domnívají, že výzva k rozhodnutí pro Ježíše je produkt 19. a 20. století. Neuvědomují si, že výzva k rozhodnutí je obsažena ve Stará zmluve i v Nové zmluve.  Neuvědomují si také, že nejradikálnější výzvy k rozhodnutí dával sám Boží Syn Ježíš Kristus. O naléhavosti modlitebního zápasu a o nezbytnosti výzvy k rozhodnutí pro život s Ježíšem, se však na teologických fakultách vůbec nemluví. Kazatelé pak přicházejí do sborů a jsou naprosto bezradní, když jim sbor, přes jejich veliké úsilí, postupně umírá.    Příklad: V lednu na farářském kursu v Praze řekl mladý farář z Písku, že ho na pastorační práci a službu ve sboru fakulta vůbec nepřipravila. Když jsem na to upozornil jednoho z přítomných profesorů fakulty, odpověděl mi, že to není úkol fakulty, že se to má absolvent naučit během ročního vikariátu.  Jaká škoda, že se na fakultě musejí studenti učit velmi mnoho věcí, které ve sborové praxi nikdy potřebovat nebudou. Ale to, co budou naléhavě potřebovat každý den, se neučí vůbec.       Když lidé přijdou za farářem se svými problémy a zjistí, že farář sám neví, co má s jejich problémy dělat, jak jim má pomoci, ztrácejí důvěru a už o církev nemají zájem.        Lidí, kteří mají probuzené svědomí, je kolem nás stále mnoho. Nabídka pomoci ze strany církve je však velmi malá, nesmělá, někde dokonce nulová.    Žel, musím zde otevřeně říci, že mnozí naši současníci, kteří prožívají pocit viny, pociťují vnitřní prázdnotu a nevidí smyl života, vyhledávají v dnešní době většinou pomoc u psychologů a psychiatrů. Ti se jim jistě snaží upřímně pomoci podle svých znalostí a možností. Tito odborníci, pokud nejsou věřícími křesťany, je samozřejmě nepovedou k vyznání vin před Bohem  ani k přijetí záchrany v Ježíši Kristu.    Skutečnost, že většina lidí, kteří mají v současné době neklid v duši, výčitky svědomí a vnitřní prázdnotu, jde za psychology a psychiatry, a ne za pastory v církvi, je do velké míry důsledkem toho, že církev v minulosti zklamala a i v současné době jsou kazatelé na tuto pastorační službu většinou nepřipraveni.        Pro nás je velmi důležité, abychom věděli, jak vést ty, kteří mají probuzené svědomí.

7..Jak tedy máme vést člověka  při vyznání hříchů? ---Vyznání hříchů je první důležitý krok. Vyznávajícímu je třeba ukázat z Písma (1.Jana 1,9), že hříchy člověka očišťuje svou krví Pán Ježíš Kristus. Tomu, kdo své hříchy vyznává před Kristem, smíme zvěstovat odpuštění a očištění. ---Je potřebné rovněž vyzvat  k rozhodnutí opustit starý životní styl, opustit širokou cestu.   Apoštol Petr volal:  "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení". (Skutky 2,40)   Ve svém dopise Petr píše: „Odhoďte tedy všechny špatnost, každou lest, přetvářku, závist jakékoli pomlouvání“…(2,1)  "Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních v opilství, v hanebném modlářství.“ (1. list Petra 4,3) Pavel píše jasnou výzvu: „Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, ne v nemravnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti." (List Římským 13,13) "I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost rouhání, pomluvy,…svlecte ze sebe starého člověka i s jeho skutky!" (List Kolosenským 3,7) ---Pak je potřebné vědomé rozhodnutí přijmout Pána Ježíše jako Pána svého života!     --Pavel apoštol řekl strážci vězení ve Filipis důležitá slova: „Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ „Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích.“ (List Efeským 3,17) „Žijte v Kristu Ježíši , když jste ho přijali jako Pána..Kol. 2,6. „Oblecte se v Pána Ježíše Krista.“ (List Římským13,14) „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12)  "Pán Ježíš praví: Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14,23) Při přijetí Pána Ježíše přichází i Duch svatý. Člověk se tak dostává pod vládu Boží, pod vládu Ducha svatého. Duch svatý dokonává nové narození a činí z člověka Boží dítě. Proč je rozhodnutí přijmout vědomě Pána Ježíše velmi potřebné, ba nutné? Jen skrze přijetí Pána Ježíše přichází i Duch svatý a činí zázrak nového narození.   Důležité upozornění: Pán Ježíš nás velmi vážně upozorňuje, že samo očištění nitra člověka nestačí: Tam, kde není v srdci nový majitel, tam hrozí návrat nečistého Ducha, který se nastěhuje do prázdného očištěného srdce. „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm  jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam. A konce toho člověka jsou horší než začátky.“ (Matouš 12,43) Tedy nestačí pokání, nestačí vyznání hříchů, lítost a odpuštění. Je velmi nutné osobní přijetí Ježíše Krista, který pak v člověku trvale bydlí.

8..Při přijetí Pána Ježíše nastává zrození z Ducha svatého, tedy nový život.   „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12)    --Člověk, který přijal Krista a je Duchem svatým zrozen k novému životu, potřebuje pravidelnou duchovní stravu, péči a vedení. Proto Pán Ježíš řekl Petrovi: Pas mé beránky!  A Petr píše křesťanům: „Jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jim rostli ke spasení.“ (1.list Petra 2,2)    --Takový člověk potřebuje také Kristovu školu, vzdělávání přímo u Mistra, tedy čtení Božího slova. Kristus praví: "Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ Ti, kteří přijali Krista, potřebují také vyučování staršími křesťany ve společenství sboru.

Závěrečné konstatování: Duchovní probuzení v církvi začíná probuzením svědomí lidí, pokračuje opravdovým pokáním a pak přijetím Ježíše Krista jako osobního Spasitele a Pána. To vše se děje mocí Božího slova pod vlivem Ducha svatého.    Příklad   V češtině byla nyní vydána skvělá kniha, která má název „Cílevědomá církev“ - jak budovat zdravý sbor podle Božího záměru.  Je svědectvím o probuzení v současné době. Napsal ji americký pastor Rick Warren.  V listopadu roku 1973 prožil zvláštní povolání do kazatelské služby. V roce 1974 pracoval jako misionář mezi studenty v Japonsku v městě Nagasaki.  V roce 1979 dokončil studia na teologickém semináři v Texasu. Pák ho Bůh vedl k tomu, aby založil nový sbor v Kalifornii. Od roku 1980 začal pracovat na vytvoření nového sboru – tedy „na zelené louce.“ Nejprve získal lidi pro domácí biblické hodiny. Přicházelo 15 lidí.  Pak se s těmito 15 lidmi modlili a rozhodli, že udělají bohoslužby v sále gymnázia. Začali intenzívně zvát lidi. Dne 6. 4.1 980 byly první veřejné bohoslužby, na jejich pozvání přišlo 200 lidí. Pak pracovali dál. Dělali shromáždění na různých místech. 15 let neměl tento sbor žádnou svoji budovu. Scházeli se v pronajatých budovách, postupně vystřídali 79 budov. Za 15 let práce, bez vlastní budovy, tedy do roku 1995  se zbor rozrostl na 10.000 registrovaných členů. Všem kazatelům a presbyterům ji vřele doporučuji. Škoda, že se o tajemství růstu sboru vůbec nic nevyučuje na teologických fakultách. Proto nám většina sborů postupně vymírá. Tato kniha je skvělým Božím darem pro dnešní pastory a presbytery. Co je na autorovi  pozoruhodné, že je pokorným mužem a píše otevřeně i o mnohých chybách, které udělal. Rick Warren v knize Cílevědomá církev na str. 102 píše, že křesťan by měl učinit v životě    4  zásadní rozhodnutí: 1..rozhodnutí pro osobní život s Ježíšem Kristem a pro členství ve sboru, 2..rozhodnutí pro duchovní růst, že chce dozrávat, že nechce zůstat duchovním nemluvnětem, zakrnělým křesťanem, 3..rozhodnutí pro aktivní službu ve sboru, v takové oblasti, k jaké má obdarování, 4..rozhodnutí pro misii – pro aktivní podíl na nesení evangelia jiným lidem a národům.    Ve sboru pastora Ricka Warrena lidé svá rozhodnutí podepisovali jako písemnou smlouvu. Velmi se jim to osvědčilo. Kdyby duchovní vedení našich sborů mělo podobnou koncepci, vypadaly by naše sbory dnes úplně jinak. Všechny tyto prvky se v novozmluvných sborech nacházejí. Jejich konkrétní aplikace v našich sborech by určitě posunula duchovní život kupředu. Kéž Pán dá teologům i kazatelům ochotu i odvahu kráčet biblickou cestou při budování Kristovy církve v naší době.