|
|
|
Read in| Veršík z Biblie | ||
|---|---|---|
|
||
| Kráčím ve víře? |
|
Stanislav Kaczmarczyk „Kráčím ve víře?“ To je otázka, kterou mám položit sám sobě. Je to vůbec potřebné, abych si tuto otázku kladl? Jistě ano! Apoštol Pavel napsal křesťanům v Korintu: „Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte.“ 2K 13,5. Proč je to potřebné?Dopisy Ježíše Krista, zapsané ve Zjevení, a určené všem křesťanům, nás upozorňují, že křesťan může odejít z cesty víry, aniž si to uvědomí. Ba co víc. Z cesty víry může odejít i celý sbor a při tom tento odchod z cesty víry vůbec nepozoruje. Obsah těchto dopisů je určen pastorům i jejich sborům.Křesťané v Efezu vychladli v lásce ke Kristu a vůbec si to neuvědomovali. Zjav 2,4. Křesťané v Sardách ztratili duchovní život s Bohem – tedy duchovně zemřeli – a vůbec o tom nevěděli. Zjav 3,1. Křesťané v Laodikeji se stali duchovně vlažnými, hrozilo jim vyplivnutí, a vůbec o svém duchovním stavu neuvažovali. Zjav 3,15. Také apoštol Pavel uvádí příklad křesťanů, kteří odešli z cesty víry. Galatským křesťanům napsal: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.“ G 1,6. „Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy?“ G 5,7. I v korintském sboru žili někteří křesťané, „kteří předtím žili v hříchu a dosud se v pokání neodvrátili od své nečistoty, necudnosti a bezuzdnosti.“ 2K 12,21. Proto jim Pavel napsal slova: „Obávám se totiž, abych vás při svém příchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtěl.“ 12,20. V dopise Filémonovi vzpomíná Pavel Démase spolu s Lukášem jako své spolupracovníky. V 2. dopise Timoteovi píše, že Démas ho opustil, protože si více zamiloval tento svět. (4,10) Vidíme tedy, že už v prvních křesťanských sborech byli lidé, kteří přestali kráčet ve víře. Toto nebezpečí hrozilo a jistě hrozí křesťanům v celých dějinách. Když se díváme na umírající křesťanské sbory v současné Evropě, ptáme se: Uvědomují si pastoři těchto sborů i členové sborů, co se s nimi duchovně děje a v jaké duchovní situaci se nacházejí? Duchovně živí křesťané z jiných kontinentů, kteří přijíždějí do Evropy, upozorňují nás Evropany, že příčinou duchovního umírání evropského křesťanství je teologický liberalismus a historicko kritická teologie, která ovládla mnohé bohoslovecké fakulty. A tak s velikou bolestí konstatujeme, že Ježíšova slova „Podle jména jsi živ, ale jsi mrtev“ platí také pro mnohé pastory i sbory v Evropě. Pavlova slova napsaná Galatským, platí určitě i nám křesťanům v Evropě: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.“ Chci proto v pokoře a upřímnosti před Bohem zkoumat svoji víru. Z mnohých biblických textů o víře vybírám následující: Ježíš praví: „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“ J 5,24. „Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“ J 6,40. „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ J 11,25. Z těchto a mnohých jiných Ježíšových slov je zřejmé, že víra, o které zde Ježíš mluví, je vlastně důvěra a poslušnost. Víra, která je jen uznáváním existence Boha, člověku mnoho nedává, a není pro člověka zdrojem nového života. Jakmile se víra promění v osobní vztah s Bohem a v osobní důvěru spojenou s poslušností, stává se zdrojem nového požehnaného života. Vzorem takové víry, která je plnou důvěrou i s poslušností, je pro mne sám Ježíš Kristus. Ježíš už ve dvanácti letech řekl jasné vyznání: „V těch věcech, které jsou mého Otce, já být musím.“ L 2,49. Když začal veřejnou činnost, řekl svým učedníkům svůj životní program: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ J 4,34. Před mnohými Židy řekl, co je jeho touhou: „Ten, který mě poslal, je se mnou; neboť stále dělám, co je líbí jemu.“ J 8,29. A v getsemanské modlitbě to řekl takto: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ L 22,42. Při pohledu na Ježíše, se ptám sám sebe: Jsem vždy připraven vyznávat, že musím být v Božím díle, že mým oblíbeným pokrmem je realizování Boží vůle, že usiluji vždy o to, abych se Jemu líbil? A když je realizování Božího programu velmi náročné a vyžaduje mnoho sebezapření, jsem ochoten říci „ne má vůle, ale tvá se staň?“ Ježíš plně důvěřoval svému Otci, přebýval s Ním v důvěrném společenství a vždy poslušně plnil Jeho program pro svůj zemský život. Je tedy pro mne dokonalým vzorem, který chci následovat. Otevřeně vyznávám, že se tomu celý život učím a stále to ještě neumím. To mne vede k pokoře a bdělosti. Jak mohu kontrolovat svou víru? Jistě tím způsobem, že se dívám do Božího slova a kladu sám sobě otázky, na které hledám upřímné odpovědi. Chci se nyní nad některými otázkami krátce zamyslet. a…Komu tedy věřím, komu chci důvěřovat a koho chci poslouchat? ---Důvěřuji jedinému živému Bohu, zjevenému v Pánu Ježíši Kristu. Předmětem mé víry, mé absolutní důvěry nemohou být tedy žádné stvořené bytosti, ale jedině Stvořitel. Tedy žádný anděl, ani žádný člověk. Jen Stvořitel je hoden mé plné důvěry a poslušnosti. ---Důvěřuji Božímu slovu, které je obsaženo v Písmu svatém. Jediný živý Bůh zjevil svou vůli skrze proroky a svého Syna Ježíše Krista. Poslouchám Ho proto, že mluví pravdu. Boží slovo je absolutní pravdou, která platí nezávisle na tom, co si o ní lidé myslí. Ježíš řekl: „Já jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha.“ J 8,40. „Posvěť je pravdou, tvoje slovo je pravda.“ J 17,17. „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy slyší můj hlas,“ Jan 18,37. Ježíš také řekl: Nebe i země pominou, ale má slova nepominou.“ Mt 24,35. Apoštol Pavel konstatuje: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha, a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ 2Tim 3,16. A apoštol Petr napsal: „Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.“ 2Pt 1,21. Žijeme ve světě, který stále zpochybňuje pravdu Božího slova. V celých dějinách, od prvního pokušení, je útok satana soustředěn na Boží slovo. Ve své první větě k Evě satan Boží slovo překrucoval, ve druhé větě ho prohlásil za lež a ve třetí větě nepřímo obvinil Boha, že člověku nepřeje, a on-satan člověku přeje, aby jako Bůh znal dobré i zlé. Jak byl satanův útok proti Božímu slovu úspěšný v životě Evy, tak je, žel, úspěšný i v životě mnohých křesťanů. Zpochybňování pravdy Božího slova je počátkem každé lidské tragedie. Proto Božímu slovu celým srdcem věřím a prosím Pána, aby mne v této víře až do konce života upevňoval a utvrzoval. Předmětem mé víry je Písmo svaté, tedy žádné učení koncilů, ani teologů, byť sebevzdělanějších, ani žádná další zjevení nebo proroctví. b…Proč Mu věřím? Z Jeho Slova poznávám nejdůležitější duchovní skutečnosti: ---Jsem Jeho stvořením, které miluje. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ 1J 4,10. ---Jsem člověkem se zkaženou přirozeností. „Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.“ R7,18. ---Jsem člověkem, který si za své hříchy zasluhuje zlořečení a smrt. „Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně.“ G 3,10. „Odplata za hřích je smrt.“ Ř 6, 23. ---Jsem člověkem, kterého Kristus vykoupil svou obětí na kříži. „Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe.“ G 3,13. „Jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.“ Ř 3,24. ---Jsem člověkem, který přijal Krista za svého Spasitele a Pána. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ J 1,12. ---Jsem člověkem, kterého Bůh přijal do své Boží rodiny. „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží… Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“ Ř 8,14.16. ---Jsem člověkem, který je spoludědicem Kristovým. „A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.“ Ř 8,17. Když si uvědomím, že ze mne hříšníka s totálně zkaženou přirozeností, učinil Bůh mocí Kristovy oběti nové stvoření, přijal mne do Boží rodiny a otevřel mi tak nádhernou budoucnost ve svém království, pak nemohu jinak, jen Ho srdcem, ústy i životem velebit, oslavovat a z veliké vděčnosti šířit slávu jeho jména v tomto světě. c…Jak kráčím ve víře v praktickém životě? ---Každodenním čtením Božího slova se učím poznávat stále důkladněji Boží sliby a důvěřovat Božímu slovu. ---V modlitebním kroužku se učím každý den předkládat Pánu záležitosti osobní, rodinné, sborové i misijní. Modlitební kroužek je pro mne úžasnou školou důvěrného společenství s Pánem. ---V každodenních úkolech se učím podřizovat své myšlenky, slova i činy Božím normám. ---Každý den si chci připomínat, že čas života je mi dán proto, abych realizoval Boží program, který má Pán připraven pro můj život. d…Jak se moje víra projevuje ve zkouškách? ---V osobním životě vedu zápas o čisté myšlení, abych uměl každý ohnivý šíp satanův ihned uhasit. Také vedu zápas o využití času, abych nemyslel na marné a nepotřebné věci, ale na svědomitou přípravu ke všem úkolům, které mi Pán dává a také na oslavu jeho jména. ---V manželství se učím být stále víc vděčný za manželku, která mi vytváří příjemné zázemí domova pro život i úkoly, které mi Pán ještě ukládá. ---V rodině jsem vděčný za ty členy rodiny, kteří pracují v Božím díle, a zápasíme o záchranu těch, kteří jsou lhostejní k nabídce spásy v Pánu Ježíši. ---V církvi prožívám radost i zármutek. Radost z každého modlitebního kroužku i z každého křesťana, který projevuje zájem o Boží hodnoty a zapojuje se do Božího díla. Prožívám radost ze všech, kteří stojí věrně ve službě Ježíše Krista v církvích v ČR, na Těšínsku, i na Slovensku. V životě křesťanů na Slovensku je mnoho kladných skutečností, které mne povzbuzují a nově inspirují. Prožívám také zármutek, když vidím, jak se některým Božím pracovníkům nechce do duchovního zápasu o záchranu hříšníků, jak někteří kazatelé mají tendenci jen udržovat „církevní provoz,“ aby si nepřidělávali práce. Velmi mne znepokojuje, když vidím jak intenzivní a soustředěný útok vede satan proti Božím lidem v osobním a manželském životě, a jak mnozí věřící lidé se neumí bránit biblickým způsobem proti ohnivým satanovým střelám. Ef 6,10-17. e…Jaké poslání mám jako větvička na vinném kmeni, kterým je Kristus. ---Mám přinášet Pánu ovoce chval – oslavovat Pána svým srdcem, ústy i životem. Ef 1,6. ---Mám přinášet ovoce Ducha, jak je vyjmenoval apoštol Pavel. G 5,22. ---Mám přinášet ovoce služby bližním, ke kterým mne Pán posílá. G 5,6. ---Mám přinášet ovoce zachráněných lidí pro Boží království. 1Tes 3,9. Ve světle Božího slova kontroluji svůj život, abych nezanedbával něco ze svého poslání. V pokoře vyznávám, že jsem mnoho na Boží vinici pokazil i zanedbal. Děkuji Pánu, že mi milostivě odpouští a stále znovu si mně ještě používá. f…Odkud čerpám ve svém životě víry povzbuzení a sílu? ---Především od samého Pána Ježíše. Jeho bezmezná trpělivost s námi lidmi i se mnou, jeho ustavičné přímluvy u Otce za nás, za každého jednotlivce, i za celý Boží lid, to je pro mne zdroj nové síly i nové inspirace. ---Povzbuzení čerpám rovněž ze života Božích mužů a žen v Písmu svatém. Abraham, Mojžíš, Daniel, apoštol Pavel, Anna, Alžběta, Marie a Priscila, a mnohé další postavy Božích služebníků a služebnic, to jsou mé vzory, které mně povzbuzují. ---Také čerpám povzbuzení od mužů a žen z dějin křesťanské církve. Jsem povzbuzen službou misionářů a evangelistů, ale i každým věřícím bratrem a sestrou, kteří Krista věrně následovali a následují i dnes. Když si uvědomím, že dnes je na světě 230 milionů křesťanů, kteří pro víru v Ježíše Krista trpí pronásledování a mnozí z nich jsou ve vězeních, pak si vždy znovu uvědomuji, že v Kristu mám i já tak veliké hodnoty, že stoji za to pro Krista žít, pracovat, obětovat to nejlepší, ba i trpět a umírat. Velkým povzbuzením bylo pro mne v posledních letech vyznání profesorky teologie Ety Linnemannové v knize „Originál nebo padělek.“ Na obálce knihy napsala své vyznání: „Moje NE historicko-kritické teologii vychází z mého ANO našemu obdivuhodnému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu a slavnému vykoupení, které i za mne dovršil na Golgotě.“ Tato žákyně R.Bultmanna, E.Fuchse, F. Gogartena a G.Ebelinga, velmi úspěšná řádná profesorka teologie na univerzitě v Braunschweigu, přišla k poznání, že „z vědecké práce s biblickým textem“ za stálého proškrtávání některých pasáží, nemůže vzejít žádná pravda a že taková práce hlásání evangelia neslouží. Bůh promluvil k ní slovy jednoho bratra a s pomocí velké Boží milosti a lásky odevzdala svůj život Ježíši. Píše: „Náhle mi bylo jasné, že jsem byla pro své studenty slepým vůdcem a činila jsem za to pokání.“ „Jasně jsem ve svém srdci poznala svědectvím Ducha Svatého, že můj zvrácený život byl hříchem, a jsem ráda a vděčná, že mi tato vina byla odpuštěna, protože Ježíš ji vynesl na kříž. Proto říkám NE historicko-kritické teologii.“ „Nezvratně považuji za smetí všechno, co jsem učila a napsala předtím, než jsem Ježíši odevzdala svůj život.“ Dále píše velmi důležitá slova, kterými odhaluje příčinu duchovní mrtvoty evropského křesťanství. „Dnes poznávám, že se rozšířením historicko-kritické teologie koná Boží soud (Ř 1,18n). Bůh to ve svém slově předpověděl:…Přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši. Je to vskutku veliká troufalost, když se teolog staví nad Boží slovo a neuznává jeho inspiraci Duchem svatým. Rozum je nadřazován Písmu svatému. Rozum rozhoduje, co je v Písmu pravda a skutečnost, co je pravděpodobné, málo pravděpodobné nebo se vůbec nestalo. Rozum rozhoduje. Základem způsobu práce historicko-kritické metody je absolutizace lidského rozumu jako kontrolního orgánu.“ V poslední kapitole „Boží slovo“ zdůrazňuje, že Písmo svaté je knihou inspirovanou Duchem svatým, je nerozdělitelným, identickým a dobově nepodmíněným Božím slovem, je postačujícím Slovem pro spasení, je účinným a jasným zrcadlem živého, zachraňujícího Boha. Končí větou: „Opravdová znalost Písma vede k uctívání Boha v Duchu a v pravdě.“ Mnozí její kolegové pyšně pohrdají jejím vyznáním. Pro ty, kteří s Kristem žijí, je její vyznání povzbuzením a potvrzením biblických proroctví. (Kniha má 84 stran. Vydala ji Matice cyrilometodějská s.r.o. Dolní náměstí 24, 77111 Olomouc, tel.: 587 405 431. Obsah této knihy je velmi aktuální.) Chci vyjádřit velikou vděčnost Pánu, že mi už v mládí daroval duchovní vůdce, kteří mi na teologický liberalismus otevřeně poukázali a upozorňovali na jeho katastrofální zhoubné důsledky v životě jednotlivých křesťanů i církve. Je mi nesmírně líto, že tak mnoho mladých lidí, kteří se v mládí rozhodují v plné upřímnosti pro službu Pánu, jsou na bohosloveckých fakultách svedeni teologickým liberalismem a historicko-kritickou teologií k náboženskému životu, který je jen formální zvykovou zbožností, která nemá žádnou duchovní moc, nepřináší člověku žádnou radost ani jistotu a sborové společenství duchovně nebuduje. Velkým povzbuzením je nyní pro mne také Maria Luisa Prean-Bruni, misionářka a zakladatelka misijního díla v Rakousku, které má jméno „Život v Kristu“ Je organizátorkou pomoci dětem v Ugandě. Napsala knihu, která má titul: „Bůh nehraje v mém životě žádnou roli – On je režisérem!“ Výtěžek z prodeje této knihy věnuje autorka na misijní projekt v Africe, ve kterém financuje vzdělání afrických dětí. Řekla pozoruhodná slova: Radostní křesťané, se kterými jsem se dosud setkala, pocházeli ze zemí, kde je nedostatek a pronásledování. Nám v západním světě se daří příliš dobře. Stali jsme se vlažnými a tupými.“ Na otázku „Jakou vizi má pro budoucnost“ odpověděla: Novou generaci Afričanů, kteří vědí, čím jsou v Kristu Ježíši a mají odvahu Bohu důvěřovat.“ Na závěr chci vyjádřit velikou vděčnost Pánu za vše, co jsem v životě přijal, a zároveň prosbu, aby mi dal tu milost, abych mohl ještě přispět k realizování Ježíšova plánu zanést evangelium všem národům. Když se setkávám s pracovníky Wycliffovy misie a dozvídám se, že ze 6912 jazyků je evangelium Kristovo přeloženo teprve do 2.426 jazyků, pak jsem z toho velmi smutný. V průběhu dvou tisíc let jsme věnovali tak málo pozornosti Kristovu příkazu nést evangelium všem národům. Potěšuje mně jistě, že v současné době se pracuje na 1941 překladech. Až bude toto dílo dokončeno, čeká nás ještě úkol přeložit evangelium do více než dvou tisíc jazyků. To je ještě obrovské dílo. Jak jsem povzbuzen, když slyším, že pracovníci Wycliffovy misie se modlí, aby se do roku 2025 začalo pracovat na těchto překladech. Obdivuji velikou víru těchto pracovníků. I já se k této víře připojuji a prosím Pána, aby vyburcoval mladé lidi v našich národech a církvích, aby se připojili k realizování tohoto velikého Božího díla. Máme veliký duchovní dluh vůči pohanským národům. Je nejvyšší čas, abychom ho začali splácet. Velice toužím, aby i v mém životě platila stále slova apoštola Pavla: „Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který nyní žiji, žiji ve víře v Božího Syna, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ G 2,19-20. „Jako vždycky i nyní na mne bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“ F 1,20-21. |
